Dneska jsem měla skvělej den a mám
hroznou chuť se o něj podělit. Mám totiž takovou tu hrozně
dobrou náladu, co máte, když se vám prostě vydaří krásný
den, a taková nálada ve mně vzbuzuje hrozně romanopisecké touhy
a iluze, proto tady ten příspěvek. Třeba se na vás kousek z ní
přenese.
Měla jsem krátký den ve škole, takže jsme
se kolem poledne s jednou kamarádkou vydaly na výstavu Valentina v
Somerset House. Somerset House jest nádherná neoklasicistická (neoklasicistní?) budova. Někteří fundovaní artistní znalci by mohli ve spojení
„nádherná neoklasicistická“ vidět lehký protimluv, jelikož
tento sloh není v jejich očích zrovna na výsluní přízně, ale
tohle je vážně krásné místo. Je to budova rozsáhlá, několik křídel se
formuje kolem hlavního dvora, do kterého se vchází hlavním
vchodem a je to celé takové vznešené, honosné, symetrické a
prostě to člověku dělá dobře. Sídlí tady několik galerií. Jedna z nich
je Courtald gallery, která má působivou sbírku umění z
osmnáctého až dvacátého století, druhá z nich je Embankment
Gallery, kde probíhala ona výstava.
Tady fotka stažená z internetu (what a shame, já vím, ale prostě nemám svoji, ale aspoň je to z jejich oficiálních stránek www.somersethouse.org.uk).
Nejdřív nás nechtěli pustit, prý
můžeme dostat lístky se vstupem ve tři, což bylo za hodinku a
něco. Tak jsme šly na sushi. Oni v Londýně mají levné sushi.
Jakže za stejné ceny jako různé sandwiche, malé saláty,
fast-foody, apod. A každý den je hned lepší, když obsahuje
sushi. Navíc nám se povedlo najít hrozně cool místo. Pak se nám
povedlo objevit, že v Tescu mají dneska slevu na Maltesers. Pokud
nevíte, to jsou takové ty hrozně dobré křupavé čokoládově
kuličky a jak přišla řeč nad sushi na sladké, rozhodly jsme se,
že potřebujeme dezert. Když jsme objevily tohle balení ve slevě,
víc než padesáti procentní, tak jsme k tomu rovnou přidaly
Minstrels, což je taky dobrota větší, než se sluší, a byly jsme šťastné. Ono
to možná zní hrozně hloupě. Ale! Oni obě ty věci jsou fakt
hrozně dobré, takže člověk často řeší hrozné dilema, co z
toho si vzít. Zároveň jsou, tyhle vetší balení, dost drahé,
takže když je najednou máte za libru a s vyřešeným dilema, tak
to je prostě úspěch a nám to fakt udělalo hroznou radost. Pak
jsme tak seděly u stolečku na dvoře Somerset House, pojídaly
tyhle čokoládové dobroty, povídaly si o všem možném a užívaly
si slunečného a docela teplého dne (osm stupňů na konec února,
kdy vám z domova chodí zprávy o závalech sněhu, je docela teplý
den).
A pak samotná Valentino výstava. Jako
by šlo něco pokazit na výstavě krásných šatů. Bylo tam hodně
modelů, to bylo na tom to nejlepší. Samé takové, co měly na
sobě různé slavné osobnosti při různých příležitostech. To
celé korunované nádhernými svatebními, ve kterých se vdávala
jistá britská princezna, jen už si nevzpomínám, která.
Jak jsme potom tak šly podél břehu
Temže, s krásným výhledem na parlament, Big Ben a London Eye na
druhé straně řeky (Somerset House je kousek od Trafalguar Square),
bylo to dobré zakončení skvělého dne. Londýn je super. Už
nějakou dobu jsem nebyla jinde než ve škole nebo tady doma, takže teď se mi znovu oživil ten pocit, že Londýn je super. Děkuju bohu nebo
jakékoli jiné vyšší instanci, že tady můžu studovat a tudíž
strávit několik let a poznat ho. Jo a ještě jsme viděly tolik
hezkých kluků.
28/02/2012
Žádné komentáře:
Okomentovat