S příchodem nového školního roku
je třeba vyřešit otázku bydlení a to je velké drama. Teda pokud nechcete bydlet
na koleji, což nechcete, protože je to drahé (těch, které by
finančně přicházely v úvahu, není zas tolik) a smlouvy bývají
většinou na dobu delší než je samotný školní rok bez možnosti
zkrácení. Takže se rozhodnete pro pronájem.
Bydlení po příjezdu
Jenže shánět místo k bydlení, když
člověk není v Londýně, jde těžko. Vlastně moc nejde, protože
to potřebujete vidět, než to pronajmete, a sice by se tam dal
poslat nějaký dobrý londýnský kamarád se spolehlivým úsudkem,
ale to je přece jenom takové nešikovné a nejsem si jistá, jak by
se daly na dálku zařídit všechny oficiality. Na druhou stranu
když tu člověk je, už potřebuje bydlet, že ano. Dá se přespat
pár dnů u někoho, nebo se dá bydlet v hostelu, v každém případě
pravděpodobně nastane situace, že přijedete, jste de facto
bezdomovec a potřebujete co nejrychleji najít bydlení. Navíc
takových studentů je na počátku září děsně moc, je to období
roku, kdy je tenhle trh naprosto nejvytíženější. To pak i když
se snažíte zajímat se o nájem třeba dva týdny před příjezdem,
je vám řečeno, ať se poptáte až v momentě, kdy se budete chtít
nastěhovat, protože to bude nabídka zas úplně jiná. Jednou se
mi stalo, že volné místo zmizelo ještě než jsem stihla dojet na
prohlídku, přestože jsem vyrazila hned, jak jsem se o ní
dozvěděla.
Typy pronájmů
Co se ale pronájmu obecně týče,
rozhodně se dá sehnat za cenu srovnatelnou či nižší než bývají
koleje. Jedna možnost je pronajmout si byt s několika kamarády.
Jelikož se v průběhu posledních asi čtyř měsíců vize toho,
jak a s kým budu bydlet, několikrát změnila, mám zkušenosti s
hledáním různých typů ubytování. A zpozorovala jsem, že o
byty se dvěma ložnicema je nouze. Respektive ty v mé cenové
relaci byly v horších a vzdálenějších lokalitách než
tří-pokojové, bylo jich méně a podmínka, že nájemníci musí
být zaměstnaní na plný úvazek, tedy žádní studenti, se u nich
vyskytovala častěji, než u všech jiných typů dohromady.
Nástrahy na ubohé studenty
Vůbec studenti jsou tvorové velice
podezřelí, o to víc, když jsou cizího původu, takže se často
stává, že landlordi (ti, co pronajímají) vyžadují buď
guarantora (věřitele), který žije a pracuje v Anglii, nebo
minimálně šest měsíců nájmu předem. A to u cen pronájmů,
které jsou i v rámci drahého Londýna brané jako velmi vysoké,
je potíž. Vlastně v případě kolejí tuším platí bez výjimky,
že nemá-li člověk UK guarantora, musí zaplatit celý rok předem.
Stejná podmínka s minimálně půlročním nájmem se někdy
vyskytuje i v rámci studio flats. To jsou byty většinou pro
jednoho, kde máte všechno pro sebe. Respektive přesnější
označení by bylo pokoje, protože je to jedna místnost, kde máte
postel, skříň, kuchyňský kouteček a koupelničku. Výhodou
tohoto ubytování je, že máte fakt svoje soukromí. Nevýhodou je,
že ho máte ve většině případů na velmi malém prostoru.
Jakože fakt malém. Jakože můžete vařit a sedět při tom na
posteli.
Bydlení pro jednoho
Je-li člověk sám a chce prostor,
může zvolit možnost pronájmu pokoje v několika pokojových
bytech (shared flats), kde sdílí kuchyň a koupelnu. Přes můj
prvotní strach ze sdílení bytu s lidmi, které jsem v životě
neviděla, jsem u tohodle nakonec skončila a jsem za to ráda. Dělá
to tak hodně lidí a nemají problém. Moji spolubydlící jsou také
všichni naprosto v pohodě. A mít velký pokoj přece jenom stojí
za to. Stejně jako domácí prostor, který se neomezuje na jednu
místnost, nebo to, že člověk není věčně úplně sám. Navíc
v drtivé většině případů nájem pokrývá i účty a internet,
což znamená osvobození od mnoha zařizování a starostí, a
předem stačí zaplatit měsíční nájem plus zálohu stejné
výše.
Pokud si říkáte, co jsem za
asociála, že po roce studia nemám nikoho, s kým bych mohla hledat
bydlení, není to tak úplně přesné. Hledat byt ve více lidech,
obzvláště když jsou z různých zemí a celé léto mimo Anglii,
je dost obtížné. Nebo bývá problém, že se každý potřebuje
nastěhovat v jinou dobu. Já jsem taky chvílemi koketovala s různými myšlenkami na společné bydlení, ale vždycky to
ztroskotalo na něčem takovém. A znám spoustu dalších lidí,
jejichž plány také ztroskotaly a oni bydlí
samostatně.
Trochu politického kontextu na závěr
Jak jsem byla takhle aktivně ponořena
do problematiky londýnského bydlení, náhodou jsem se dostala k
několika článkům na toto téma a to je zajímavé. On totiž
Londýn má zřejmě dost velký problém tkvící v tom, že je
nedostatečné množství cenově dostupného bydlení. Staví se víc drahých bytů, které ale ve velké míře kupují bohatí
cizinci, kteří buď do Londýna jezdí často, ale nebydlí zde
natrvalo, nebo jako investici, kterou zatím budou pronajímat. Což
způsobuje značnou nestabilitu. Je tu totiž velké množství
nemovitostí, které jsou buď pronajímány, nebo dokonce část
roku zejí prázdnotou. A tím pádem i velké množství lidí
střední třídy či sociálně slabších poměrů, kteří si
nemohou pořídit vlastní obydlí a jsou nuceni bydlet v pronájmech,
jejichž podmínky popsal jeden zpravodajský serveru prý
jedny z nejvíc nepřátelských vůči nájemníkům v rámci
Evropy. Tohle je jen takový stručný nástin problému, jak jsem ho
zaznamenala, ovšem zdá se, že to je věc, kterou třeba aktivně
řešit, tak mě to zaujalo.
2/10/2013
