Royal Opera House

To bylo jednoho krásného dne dva roky zpátky, kdy mi jeden můj kamarád prozradil, že místní Royal Opera House mívá na mnoha představení část lístků za velmi přívětivé ceny – nejmíň snad čtyři libry, jen to už si pak většinou potřebujete stoupnout, abyste viděli celé jeviště, pak za deset či patnáct, kdy jste sice daleko, ale vidíte perfektně a v porovnání s lístky třeba za sedmdesát či sto liber je to pořád docela lidová cena, no ne? Takže pokud jste takový fanoušek baletu jako já, že tomu sice ani za mák nerozumíte, ale prostě jen nadšeně sledujete jakékoli představení a zbožňujete to, tak je tohle ideální. Když ale kontrolujete pravidelně a pečlivě, může se vám podařit vyčíhat lístek i na něco známého, jako třeba na Evžena Oněgina, což bylo v baletním podání úchvatné.


Hlavní vstup

Samozřejmě pro opery to platí taky, i když mám neblahé tušení, že těch zas tolik s levnými lístky není, ale nevím, kde se tohle tušení vzalo, tak možná je i mylné. Jo, a kdybyste si třeba chtěli zakusit zazpívat operu, to lze taky. Nebude to sólo na pódiu, ale existují takové workshopy v menším sále, kde je moderátor a tři operní pěvci a postupně proberou některé pasáže z vybrané opery včetně technických instrukcí k samotnému zpěvu, a pak právě vyzvou publikum, které má text, aby to s nimi několikrát vyzkoušelo. (Rada, pokud si kupujete lístky na operu, pečlivě si zkontrolujte, že to je opravdu na představení a ne workshop, a pokud je kupuje kamarád, řekněte jemu, ať to pečlivě zkontroluje. Pokud teda nechcete na ten workshop, samozřejmě.) U příležitosti psaní tohoto příspěvku koukám, že se v Royal Opera House dějí i mnohé jiné věci jako taneční lekce, prohlídky zákulisí, apod., takže pokud jste v Londýně a trošku náchylní této oblasti, mrkněte na to.

Hlavní auditorium

Ráda bych vám ale představila samotnou budovu opery. Royal Opera House leží v Covent Garden (taky někdy povyprávím) a je moc krásná. Abychom začali lehce historicky, divadelní budoucnost dostalo místo do vínku v roce 1660, když zde Sir William Davenant začal provozovat divadelní společnost The Duke's Company. Byla jedna z pouhých dvou, které obdržely královský patent, což jim dovolovalo hrát i "seriózní" drama na rozdíl od dalších divadel, které měly dovoleno pouze komedie, pantomimu a podobná představení. A slávy bylo tolik, že si v roce 1732 mohli dovolit postavit pořádnou, honosnou budovu, kterou nazvali Theatre Royal a dva roky nato se repertoár rozšířil o první baletní představení Pygmalion a Georg Friedrich Handel se stal hlavním muzikálním ředitelem. No ale to by to snad ani nebyla budova v Londýně, aby nebyla aspoň jednou zničena požárem. Tahle dokonce dva krát, v letech 1808 a 1856 (takže to nebyl onen slavný Great Fire of London, který vypálil snad všechno, protože ten byl o dvě století dříve), po kterýchžto byla na místě postavena budova, jež tam stojí dodnes.

Paul Hamlyn Hall, atrium

Po druhé světové válce se tam usídlily společnosti The Royal Opera a The Royal Ballet, jež tam taky sídlí dodnes (já žeru, jak je v Anglii všechno royal). A guess what, třetím muzikální ředitelem byl Rafael Kubelík, Čech jako poleno (dokud si v roku 1967 nezařídil švýcarské občanství). No poté by mohl následovat dlouhý výčet slavných jmen lidí i představení, které tudy prošly, ovšem pokud jste jako já, tak vám hromada z toho nic neřekne, a pokud nejste jako já, tak si to můžete dohledat na webu opery. Co stojí za zmínku z mého pohledu je obří renovace započatá r. 1997. Během následujících dvou a půl let, zatímco společnosti vystupovaly jinde, byla budova kompletně zrekonstruována a rozšířena o nové prostory, z nichž nejvýraznější je Paul Hamlyn Hall. Na jejím místě původně stál květinový trh, proto se jí také říká Floral Hall, a je to moderní, železná prosklená přístavba, která tvarem lehce připomíná nádraží a dle mého skromného názoru je skvělá. Líbí se mi vizuálně a ještě víc se mi líbí ta souhra mezi ní a tou hlavní, historickou majestátní budovou. 

Linbury Studio Theatre

V přízemí se nachází restaurace a bar a po stranách vás eskalátory vyvezou do patra, odkud je právě díky tomu všemu sklu úchvatný výhled na celou konstrukci. A z druhé strany je balkón, odkud je zase krásně vidět na Covent Garden Market, což je obzvlášť večer po tmě také velmi kouzelné. To hlavní auditorium je obří, takovéto klasické honosné a dech beroucí a odehrává se tam ta největší sláva, zatímco Linbury Studio Theatre, druhý, menší sál v podzemí, je naopak střídmější, moderního designu, který umožňuje ty prostory dost uzpůsobovat, aby vyhovovaly různým experimentálnějším představením, které se zde odehrávají.
Abych to nějak shrnula na závěr, Royal Opera House je zážitek.


 08/05/2016

Vystavil
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)