Kde začít
Dnes se budu věnovat
tématu ne úplně zábavnému ale praktickému a (snad) užitečnému pro ty, kdo už
vážně zvažují studium v Angli. Jak se tam přihlásit? Celý proces se řeší
přes jednotný systém zvaný UCAS s webem www.ucas.co.uk.
Tam si založíte účet a přes něj posíláte přihlášky na jakoukoli školu. Teda,
jakoukoli státní školu (ale pozor, i na těch se platí školné, takže podle toho
je nerozeznáte). Dáte dohromady jednu přihlášku a tu pak pošlete na maximálně
pět univerzit. Musíte zaplatit poplatek 24 liber. Na tom webu je obecně hromada
informací ohledně škol, přihlašování, studia apod., takže ho rozhodně
doporučuji důkladně prozkoumat.
Kdy to poslat
Kdy? Většina z nich
má na bakalářské programy uzávěrku uprostřed ledna, většinou 15.1. Cambridge a
Oxford mají uzávěrky už na podzim, kolem října, společně s většinou medicínským
oborů (i zubaři nebo veterináři). Některé umělecké či designové to mají naopak
později, až v březnu, ale takových je tuším málo. Všechny architektury,
které jsem kdy zkoumala, to měli v tom lednu.
Co tam poslat
Co do přihlášky?
Personal Statement
Nejdůležitější je Personal Statement. To je takový motivační dopis, max, 4000 znaků, kde se
představíte, napíšete o sobě, proč chcete studovat to, co chcete, co už jste
pro to udělali, co jiného úžasného už jste udělali a z jakých dalších
důvodů bude pro tu školu nesmírně přínosné, když vás vezme. Jinými slovy musíte
se prodat. Musíte sem vtěsnat vaše úspěchy, schopnosti, mimo školní aktivity, atd.
a přesvědčit je, že jste skvělí. Je dobré mít na paměti, že anglické školy
hledají studenty aktivní, kteří už během střední ve volném čase dělají různé
věci navíc, angažují se, věnují se dobrovolnickým činnostem, apod. Také je ten
jejich středoškolský systém úměrně nastaven, třeba i tím, že v nějaké fázi
mají mnohem méně předmětů, kterým se věnují mnohem více, a mezi nimi i právě
různé odbornější, jako třeba design, apod.
Což všechno zní
jako něco, co vás může vyděsit, mě to taky vyděsilo, ale nevěšte hlavu a nevzdávejte
to! Upřímně já mám taky pocit, že jsem se pořádně začala snažit tak půl roku
před přihláškou a jakž takž jsem dala dohromady něco, co jsem tam mohla napsat,
a jak to dobře dopadlo. Ono hodně záleží i na tom, jak to podáte. A taky
všechno se počítá, třeba i nějaké přípravné kurzy na architekturu tady či mimoškolní
aktivity, které aninesouvisí s vašim oborem. Pokud se totiž jedná vyloženě
o nějakou humanitární nebo charitativní věci, to ty univerzity zajímá vždy,
pokud se jedná o něco jiného, stejně to jde použít. Jen je vždy dobré najít
nějakou zdánlivou spojitost, proč je daná zkušenost pro vás dobrá i z hlediska
toho vašeho oboru. Někdy to může být i tak šroubované, jakože vás při práci
hostesky na konferenci Fora 2000 bavilo, jak se můžete podílet na něčem
smysluplném a být nápomocni lidem a že se to hodí proto, že i architekti tvoří
pro lidi, jednají s nimi a snaží se uspokojit jejich potřeby. Jinak rad o
tom, jak napsat Personal Statement či ukázek, jak by mohl vypadat, je internet
úplně plný, tak to můžete prozkoumat. Jen pozor! Pozor na to, že ten jeden
posíláte všem školám, nemůžete tedy adresovat žádnou konkrétně.
Qalifications
Další část
přihlášky jsou Qualifications, které buď už máte, nebo budete mít při nástupu
ke studiu. Vyberete ze seznamu, kde jsou všechny možné verze maturit všude po
světě, takže českou Maturitní zkoušku (případně International Baccalaureat,
pokud máte to) tam najdete také. Přidáte předměty, ze kterých to budete mít a
datum, kdy byste měli vědět výsledky. Jazykové zkoušky jako IELTS, CAE aspol. se
sem dávají také. Když už jsme u toho, ty jsou samozřejmě důležité. Každá škola
má min. podmínky zkoušky, kterou musíte mít, jste-li cizinec. Primárně to
udávají ve skóre IELTS, ale vždy je někde u toho varianta zobrazit ekvivalent
třeba u toho CAE, takže nebojte, pokud máte to. Se svým CAE na B jsem nikde
neměla problém (nutno dodat, že Oxford a Cambridge jsem ani nezkoušela a třeba
University of Edinburgh chtěla min. A, tam jsem se také nehlásila).
Rerefence
A poslední věc je
reference. Reference by měla být ideálně od profesora z vaší střední školy,
který vás učil déle a poměrně vás zná. S referencemi se má tak, že v anglicky
mluvících zemích je to už skoro žánr sám o sobě. Učitelé tam jsou zvyklí na
jistý styl, kdy jsou všechny dosti nadsazené, používají senzační slova jako outstanding,
extraordinary, amazing apod., člověk z nich má pocit, že každý je
minimálně superman. Tudíž je žádoucí, aby vaše reference byla podobného rázu,
což může být obtížné, protože i pokud u nás lidé anglicky normálně umí, tady ví
málokdo. Často profesoři a učitelé tedy volí variantu, že to napíší v češtině
a nechají vám volnou ruku při překladu a příp. úpravám. Já jsem ještě použila
jeden tríček. Z měsíčního studijního pobytu na americké střední škole jsem
měla krátké reference od místních profesorů přesně v tom stylu, jakém jsem
potřebovala. A měla jsem jednu i od architekta, se kterým jsem se setkala na
přípravných kurzech a který byl tak moc laskavý, že si zjistil, jak to v té
Anglii píšou a dodal naprosto skvělou, za což mu budu navždy vděčná A tušila
jsem, že tyto hodnocení z oboru a z poměrně prestižní školy v Americe
budou mít rozhodně velkou váhu v očích britských univerzit. Do reference
od svého profesora jsem tedy vložila jejich citace (stylem: „Od pana XZ jsem na
studentku obdržel následující referenci:…“; v reálu zabraly víc místa než
to původní hodnocení jako takové). Takže pokud máte takto něco ze zahraničí či
oboru, doporučuji podobný postup.
Důležité dva
dodatky k referencím. Za prvé, ten dotyčný referent musí tu referenci do
systému přímo vložit sám a zaregistrovat se. Moc si nepamatuji, jak přesně tento
proces probíhal, ale na tom webu UCAS to tak píší. Určitě tam koukněte, mají
tam přesné instrukce. Za druhé, váš referent musí také vložit tzv. Predicted
Grades, známky, které se očekávají, že dostanete z té maturity (příp. jiné
kvalifikační zkoušky, kterou jste tam zadali). Upřímně vůbec netuším, jak s touto
informací školy pracují ani k čemu slouží, takže bych řekla, že se nic
nezkazí, když tak prostě napíšete samé jedničky.
Co potom? Pohovor
Potom čekáte.
Rozhodnutí ze škol chodí také přes tento systém, ale v drtivé většině vám
to přijde emailem – od systému upozornění, že má novinku, i od samotné školy to
rozhodnutí. U architektury je hrozně časté pozvání na pohovor, které vám také
přijde emailem. Já jsem zkoušela zjišťovat, jestli je možné pohovor učinit přes
Skype, jelikož to bylo zrovna uprostřed maturit a navíc někdy přišla pozvánka s navrhovaným
termínem třeba už za týden. V jednom případě mi řekli, že ne, v jednom,
že ho tedy nemusíme dělat a v jednom (na Westminsteru, kam mě nakonec i
vzali), to bylo po Skypu. Ale byl to spíš úplně v klidu přátelský a
pohodový rozhovor. Bylo mi předem řečeno, že se mám připravit diskutovat svoje
portfolio, ale to se vůbec nestalo. Probíhalo to tak, že mi paní povyprávěla,
jakým způsobem u nich výuka probíhá, zeptala se, jak se v tom vidím, já
řekla, že mi to přijde super a že jsem přesvědčená, že by mi to skvěle
vyhovovalo, pak bylo možná pár dalších takových obecných otázek, na konci jedna
zvědavá o tom, kam ještě jsem se hlásila a že bych tedy podle ní měla jít do
Londýna a ne Skotska, což jsem horečně odsouhlasila s tím, že určitě chci
do Londýna, popřála mi hodně štěstí u maturit a za deset minut jsme se
rozloučily. Pak jsem na škole koukala, že v reálu pohovory přeci jen probíhaly
jinak. Bylo to celé velmi formální, studenti byli provedeni po škole a pak
samotný pohovor nad portfoliem probíhal delší dobu.
Portfolio
Portfolio. To
jsem zapomněla zmínit, ale po odevzdání přihlášky právě většinou přijde žádost
o portfolio s instrukcemi, kam a jak ho nahrát. V mém případě
portfolio sestávalo z kreseb vzniklých na různých přípravných
architektonických kurzech i jiných. Snažila jsem se nějak ukázat, že obecně
umím kreslit, že rozumím perspektivě, že mám i nějaké ty umělecké sklony, ale
také zalíbení v některých slavných architektonických stavbách. Všechno to
byly kresby tužkou a jelikož jsem moc nevěděla, čím se řídit, řídila jsem se
stejnými principy, jako když sestavujete portfolio pro přijímačky u nás. Pokud
např. máte v zásobě i nějaké digitální práce, věřím, že to by ty
univerzity také zajímalo, pokud ne, nebojte, i mně stačila jen tužka. Upřímně,
nejednou jsem slyšela na škole poznámku o tom, jak lidi z východní Evropy
umí kreslit. Je pravda, že u nás se to od těch hlásících na architekturu nějak
očekává a pokud to člověk neumí na začátku, na různých přípravných kurzech ho
to naučí. V Anglii tohle zřejmě nepěstují, takže je to věc, ve které máme zjevně
velkou výhodu.
Jak to končí
Výsledek. Jak už
jsem řekla, výsledek přijde do systému UCAS, ale většinou také od té školy
přímo na váš email. V případě přijetí to bývá hrozně často podmínečné
přijetí, tzv. Conditional Offer, kdy vám řeknou, jaké nejhorší známky musíte
mít z té maturity (či jiné zkoušky), aby vás vzali. Co já vím, většinou to
bývají ty nejlepší, jednička, max. třeba jedna dvojka z nějakého vedlejšího
předmětu. Ale liší se to školu od školy, protože ta moje třeba chtěla nejhůř
průměr za 3 a co jsem se tak bavila s lidmi z jiných zemí, více z nich
říkalo, že i jejich podmínka byla dost nenáročná.
Na závěr
Po dokončení
maturity už jen stačilo napsat škole email s naskenovanými vysvědčeními a
certifikáty a oni řekli super, vítejte u nás a bylo. Nějaké obecné poznatky na
závěr: anglické univerzity mají vesměs velmi dobře zvládnuté weby, kde se dá
lehce dohledat vše, co potřebujete. Zároveň na emaily s otázkami odpovídají
často poměrně rychle a hrozně ochotně. Ten UCAS je génius sám o sobě, tam vás
to opravdu provede každým krokem a je to plné užitečných informací. Jo a, to je
možná obvious, ale je fakt dobré si všechny ty části přihlášky nechat zkontrolovat,
protože tohle je zrovna situace, kdy fakt nechcete mít chyby v pravopisu.
29/01/2016
Žádné komentáře:
Okomentovat