Už je tomu přes týden, co jsem
odevzdala portfolio a čekám na známky, které ukážou, jestli
jsem tím zároveň nadobro uzavřela první ročník. Takže se
konečně dostávám k tomu představit vám práci druhého semestru.
V rámci našeho hlavního designového ateliérového předmětu
jsme měli jeden projekt na celý semestr a tentokrát jsme si
opravdu hráli na architekty! Našim cílem bylo navrhnout budovu,
kde bude dílna pro člověka, který pracuje se stříbrem
(stříbrotepec, prý, tvrdí slovník...), a galerie s jeho produkty. A to tak,
aby si návštěvník mohl prohlédnout dílnu, sledovat samotného
mistra při práci a pokochat se výstavou jeho umění. Práce na
takovém projektu má mnoho fázi, rozhodla jsem se tedy představit
ho postupně, v několika příspěvcích, doplněných hromadou
obrázků konkrétní tvorby mé skromné maličkosti.
Krok první, precedent. Český význam slova v tomto případě asi nesedí, ale anglický je obecnější a znamená cosi jako
předloha, příklad, apod. Šlo o to, že nám byl do skupinek po
čtyřech přidělena jedna konkrétní existující stavba s plány
a dalšími technickými výkresy a zadáno, že máme tvořit model
z takového tvrdšího kartónu v měřítku 1:50. Vesměs to byly
menší domy. Jednoho krásného ateliérového dne jsme to pak
vystavili a navzájem si jednotlivé projekty představili. Cílem
bylo zanalyzovat a ostatním vysvětlit hlavní prvek designu,
klíčový nápad, to, co tvaruje a charakterizuje koncept celého
návrhu. Zde konkrétní Tomishima house od Tadaa Anda (který, ten
dům, ne Ando, byl mezitím přestavěn, takže dávno vypadá
jinak). V tomhle případě by se dalo říct, že oním základním
rysem je prázdný prostor (void) uprostřed stavby, kterým proniká
světlo z hlavního zdroje – střešního okna a jaksi tím určuje
centrum celého objektu, na které přitahuje nejvíc pozornosti.
Právě kolem centra se všechno v domě odvíjí. Když člověk
stojí na kterémkoli jeho okraji, má skvělý výhled na zbylá
patra, kde již pozornost není ničím rozptylovaná, protože
místnosti nejsou odděleny stěnami, ale naopak tvoří otevřený
prostor.
V pozdější fázi jsme s nimi pak
pracovali dál. Mohli jsme si vybrat ten náš, mohli jsme si vybrat
jiné skupiny, mohli jsme si najít něco úplně jiného, mohli jsme
jich použít víc. V portfoliu jsme museli prezentovat minimálně
dva a takhle to třeba může vypadat (obě tyto stránky byly vytištěné na předepsaném formátu portfolia A2).
24/05/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat