Maker in residence - krok třetí

V rámci tohoto projektu jsme si mohli vybrat ze čtyř typů „makera“, pro koho budeme naši dílnu a galerií navrhovat. Možnosti byly člověk, který pracuje s kovem, člověk, který vyrábí věci ze stříbra, robot, v rámci čehož bylo možné vybrat si, jaký typ robota, a cosi pod zkratkou CNC, což jsem nikdy plně nepochopila a z letmého pohledu na google bych to stejně nebyla schopná stručně vysvětlit.

Dalším krokem na programu byla návštěva již existující dílny, kde nás provedli, o všem nám povyprávěli a zodpověděli naše dotazy. To abychom se mohli pořádně seznámit s tím, co vlastně náš klient dělá. Bylo třeba pochopit celý výrobní proces, pozorovat a zanalyzovat, jaké nástroje jsou potřeba, kolik zabírají místa, jaké konkrétní požadavky mají jednotlivé části procesu, jaké světlo je kdy potřeba, co je nebezpečné, co je hlučné, co práší, apod. A zde přichází na řadu diagramy, speciálně oblíbená položka našeho tutora, které věnoval jednu asi dvou hodinovou přednášku plnou ukázek diagramů různých známých architektů a zdůraznění, že to je velice podstatná věc v designovém procesu. Jejich použití při analýza takovéto návštěvy může vypadat třeba takto (toto je opět jedna stránka portfolia vytištěná na formátu A3):

V dané dílně ale také není všechno perfektní a právě ta analýza z její návštěvy slouží k tomu, aby se člověk zamyslel, co jsou tedy jednotlivé kroky jeho výrobního procesu, jaké vybavení je pro ně nutné a co jsou ideální podmínky. V případě stříbro-tepce (tak slovník překládá anglický pojem silversmith) máme dva procesy. V rámci jednoho se roztavené stříbro lije do formy a vyrábí se tak hlavně menší předměty jako šperky a příbory. Při druhém se používají stříbrné pláty, které se nahřeji a pomocí různých nástrojů tvarují. Závěrečné úpravy a leštění jsou pak v obou těchto případech stejné. Zároveň s tímhle je nutné myslet na to, jaké části má obsahovat naše galerie a co je zase vyžadováno pro ně. U všeho je pak důležité uvědomit si, kolik prostoru to přibližně zabere.

Teď se můžeme podívat, které oblasti mají podobné požadavky a omezení a rozdělit je podle toho do jakýchsi skupin. A už vidíme, že tyto dvě místnosti by měly být ve sklepě, zatímco jiné části ideálně pod střechou, že toto musí být od prostoru, kudy prochází návštěvníci, izolováno, zatímco toto je neškodné a naopak divácky velmi atraktivní. Zároveň je díky těmto diagramům dobře vidět, co se jak a kam vejde, kolik prostoru je tedy třeba.

A bum, ani nevíte jak a už máte kostru návrhu. Samozřejmě jak designovací proces postupuje, ještě se to vyvíjí a může hodně změnit. Jen se tím snažím ukázat, že navrhování stavby není o tom, že si člověk sedne, pustí uzdu fantazii a vymyslí co nejdivočejší věc. Že nejdřív je třeba udělat kus takovéto práce, která nám určí velkou část designu, a až poté se můžeme snažit v tom malém prostoru, který ještě zbývá, uplatnit nějakou tu kreativitu.

29/06/2013

Maker in residence - krok druhý

Dalším krokem našeho semestrálního projektu byla návštěva místa, kde má náš skvostný návrh stát. Zamířili jsme do Bethnal Green, části ve východním Londýně, a první slova našeho tutora byla: „Raději sem nechoďte sami. A rozhodně sem nechoďte po setmění.“ A druhá slova byla: „Haha, ale opravdu, opravdu sem nechoďte po setmění.“ Ale za bílého dne to bylo v klidu. Lokalita, plán a nárys (snad se elevation v češtině řekně nárys, já v tomhle trochu plavu) místa činu jsou elementární součástí portfolia.

Naše stavební parcela byl pozůstatek po zbořeném domě v řadě jiných domů. Byla rozdělena na čtyři části a každé čtvrtině naší skupiny byla přidělená jedna z nich. Takže jsme stavěli na pozemku obdélníkového tvaru deset krát šest metrů, což není zrovna moc, který je navíc ze tří stran obklopen budovami, takže na okna nám zbývá jenom jedna zeď. Polovina lidí to měla s krásným výhledem přímo na park, který ležel naproti. My druhá polovina jsme měli pozemek, kde ta jediná přístupná strana směřovala na sever do úzké temné uličky. V prvním případě to znamenalo pamatovat na to, že slunce pečící přímo do oken neomezené jakýmkoli stínem není příjemná záležitost. Ve našem případě bylo naopak třeba vykompenzovat fakt, že ze severu jde nejmíň světla. Také bylo nutno vzít v potaz, že ulička je jenom tři metry široká (hlavně v případě, že by člověk potřeboval dopravit nějaké velké stroje/komponenty/cokoli) a člověk v ní prochází kolem zadních částí domů, kde je mnohem míň a menších oken, často nepravidelná, zamřížovaná či oplocená, což rozhodně nevytváří přívětivý dojem a může nám být překážkou. Všechny tyto poznatky je třeba nějak zpracovat. Např. do takovéto analýzy světla.

Vedle stavební parcely a jejího bezprostředního okolí bylo ale třeba prozkoumat danou lokalitu i v trošku širším úhlu pohledu. Dostali jsme docela dlouhý seznam věcí, na které se v různě rozdělených skupinkách zaměřit. Historie čtvrti. Architektonický kontext, neboli prvky typické a netypické pro danou oblast. Abychom pak věděli, jak na to jít, pokud chceme návrh, který zapadne do okolí, a jak, chceme-li něco jako pěst na oko, co přitáhne pozornost. Národností složení obyvatel. Typ staveb v okolí – hodně škol? Málo škol? Hřiště? Rezidenční? Administrativní. Přístup. Ve smyslu možnosti hromadné dopravy apod., abychom se ujistili, že naše potenciální návštěvníky galerie neodradí to, že se k nám hrozně špatně dojíždí. Kriminalita. Zvlášť pokud je zvýšená, nechceme navrhnout nic, co zlodějům ulehčí práci, ale chceme navrhnout něco, co přiláká a vzbudí pocit bezpečí v lidech přicházejících ze všech koutů Londýna. 

Co jsem nezmínila, naše galerie s dílnou je jakože malá pobočka Victoria and Albert Museum, velkého, renomovaného uměleckého muzea v nóbl čtvrti. Takže před námi je výzva navrhnout stavbu, která uspokojí vybrané umělecké choutky typických návštěvníků tohoto muzea a zároveň ve čtvrti, kde se opravdu nedoporučuje toulat se po setmění, přiláká místní obyvatelé, kteří asi normálně do galerií moc zapálení nebudou. Právě kvůli všem těmto užitečným poznatkům a jejich pozdější aplikaci je nutné začít projekt pořádnou site analysis. V rámci toho seznamu, co jsme dostali, jsme si nakonec měli zvolit body, co jsme považovali za nejdůležitější, a zpracované na několika stránkách zahrnout do portfolia. Zde příklad historického přehledu a několika různých analýz (cirkulace lidí a dopravy - rušnost, mhd, přístupové cesty, typ budov v nejbližším okolí).

04/06/2013