V rámci tohoto projektu jsme si mohli
vybrat ze čtyř typů „makera“, pro koho budeme naši dílnu a
galerií navrhovat. Možnosti byly člověk, který pracuje s kovem,
člověk, který vyrábí věci ze stříbra, robot, v rámci čehož
bylo možné vybrat si, jaký typ robota, a cosi pod zkratkou CNC,
což jsem nikdy plně nepochopila a z letmého pohledu na google bych
to stejně nebyla schopná stručně vysvětlit.
Dalším krokem na programu byla
návštěva již existující dílny, kde nás provedli, o všem nám
povyprávěli a zodpověděli naše dotazy. To abychom se mohli
pořádně seznámit s tím, co vlastně náš klient dělá. Bylo
třeba pochopit celý výrobní proces, pozorovat a zanalyzovat, jaké
nástroje jsou potřeba, kolik zabírají místa, jaké konkrétní
požadavky mají jednotlivé části procesu, jaké světlo je kdy
potřeba, co je nebezpečné, co je hlučné, co práší, apod. A
zde přichází na řadu diagramy, speciálně oblíbená položka
našeho tutora, které věnoval jednu asi dvou hodinovou přednášku
plnou ukázek diagramů různých známých architektů a zdůraznění,
že to je velice podstatná věc v designovém procesu. Jejich
použití při analýza takovéto návštěvy může vypadat třeba
takto (toto je opět jedna stránka portfolia vytištěná na formátu
A3):
V dané dílně ale také není všechno
perfektní a právě ta analýza z její návštěvy slouží k tomu,
aby se člověk zamyslel, co jsou tedy jednotlivé kroky jeho
výrobního procesu, jaké vybavení je pro ně nutné a co jsou
ideální podmínky. V případě stříbro-tepce (tak slovník
překládá anglický pojem silversmith) máme dva procesy. V rámci
jednoho se roztavené stříbro lije do formy a vyrábí se tak
hlavně menší předměty jako šperky a příbory. Při druhém se
používají stříbrné pláty, které se nahřeji a pomocí různých
nástrojů tvarují. Závěrečné úpravy a leštění jsou pak v
obou těchto případech stejné. Zároveň s tímhle je nutné
myslet na to, jaké části má obsahovat naše galerie a co je zase
vyžadováno pro ně. U všeho je pak důležité uvědomit si, kolik
prostoru to přibližně zabere.
Teď se můžeme podívat, které
oblasti mají podobné požadavky a omezení a rozdělit je podle
toho do jakýchsi skupin. A už vidíme, že tyto dvě místnosti by
měly být ve sklepě, zatímco jiné části ideálně pod střechou,
že toto musí být od prostoru, kudy prochází návštěvníci,
izolováno, zatímco toto je neškodné a naopak divácky velmi
atraktivní. Zároveň je díky těmto diagramům dobře vidět, co
se jak a kam vejde, kolik prostoru je tedy třeba.
A bum, ani nevíte jak a už máte
kostru návrhu. Samozřejmě jak designovací proces postupuje, ještě
se to vyvíjí a může hodně změnit. Jen se tím snažím ukázat,
že navrhování stavby není o tom, že si člověk sedne, pustí
uzdu fantazii a vymyslí co nejdivočejší věc. Že nejdřív je
třeba udělat kus takovéto práce, která nám určí velkou část
designu, a až poté se můžeme snažit v tom malém prostoru, který
ještě zbývá, uplatnit nějakou tu kreativitu.
29/06/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat