Truss

Tohle byl asi jeden z nejzábavnějších projektů. Jednalo sa o zadání na předmět drafting and fabrication. To je totiž tak, že máme jeden hlavní ateliérový předmět, který se oficiálně jmenuje An Introduction to Architectural Design, a spolu s Architecutral Skills jsou to jediné dva předměty, které trvají celý rok, na jehož konci se odevzdává portfolio. Každý z nich je za třicet kreditů. A pak máme Cultural Context 1a a Technical Studies během prvního semestru a Cultural Context 1b a Drafting and Fabrication ve druhém, každý z nich za patnáct kreditů.

A právě v rámci toho Drafting jsme dostali zadání vyrobit jakýsi trám. Byly dány dvě dřevěné desky konkrétní velikosti a přesné rozměry, jaké má výsledná konstrukce mít, a bylo na nás, jakým způsobem je spojíme, jak to bude vypadat, jaký materiál použijeme. Hlavně aby to vydrželo zatížení dvaceti pěti kil. Místo přednášek jsme tedy ve druhém semestru měli tutorials, v rámci kterých jsme mohli chodit pro rady a konzultace ohledně našich nápadů a vývoje. Nejdřív mě to upřímně vyděsilo, nebyla jsem si jistá, co přesně odpovídá onomu pojmu „truss“ a co ne, už vůbec jsem netušila, jak se ujistit, že to odolá. Ukázalo se, že truss může být téměř cokoli. Z čehokoli. Takže byly k vidění díla mimo jiné třeba z hracích karet, lega, kovu, bambusu, plastu, apod. Naše byla tedy tradičnější ze dřeva, resp. dřevěných „destiček“, které připomínaly tvar několika hvězd vedle sebe (to, že připomínají židovské hvězdy, nebyl záměr). Ohlala! 

(Nebojte, já vím své o kvalitě těch fotek,

ale teď jde o to ukázat vám, jak to vypadalo)

Hlavní vtip spočíval v tom, že na většinu konstrukce jsme nepoužily jediný spojovací prvek. Hlavní tělo konstrukce celé drželo v jeden kus díky tomu, jak byly jednotlivé díly do sebe poskládané jako stavebnice tak, že navzájem bránily tomu, aby se to rozpojilo. Nemyslete si, to byl geniální nápad mojí geniální kamarádky, tenhle systém, já vymyslela jenom ten vzhled. Jedině pro připojení oněch dvou příčných trámů jsme použily tzv. dry joints -  takové ty malé dřevěné rádoby kolíky, kterými spojíte dva kusy dřeva tak, že do každého vyvrtáte díru tak tak akorát stejně tlustou, jako ten kolík, takže když ho tam jednou s použitím všech sil vpravíte, zůstane držet a tak to všechno drží. Pokud nechápete můj extrémně zmatený popis, třeba pochopíte tady z nákresů ukazujících proces vývoje designu i výroby. Ty jsme také musely odevzdat pro splnění úkolu a opět se jedná o týmovou spolupráci mé polské kamarádky a mé maličkosti (je jich víc, ale asi není nutný sem dávat všechny). 

Jo a pokud vás zajímá, proč tam jsou vyvrtané ty díry, to proto, že je to pak lehčí. Lehčí konstrukce je lepší konstrukce a vyvrtáním děr na těchto místech se nezmění její nosnost, takže to je celé efektivnější (nutno však varovat před rizikem několikanásobného zaseknutí stroje, kterým se ty díry vyřezávají, a ztrapněním se před správcem dílny).

A jak se ujistit, že to odolá dvaceti pěti kilům? Spolehnout se na odhad tutorův, který při prvním pohledu na skici našeho nápadu pronesl, že to vypadá dobře a pevně, a modlit se, že to vydrží. Vydrželo! Což je super pocit na konci procesu, v rámci kterého něco vymyslíte a pak to vlastníma rukama postavíte. Jak říkám, tohle byla zábava. 

25/08/2013