Co by to bylo za
psaní o životě v Británii, kdyby člověk nemluvil o britské zdvořilosti. I
když co se týče té londýnské, spousta mimolondýnských Angličanů by se se mnou hádalo o to, jestli nějaká vůbec existuje. Nicméně jsem v tomto ohledu učinila více postřehů, o které se s vámi podělím v několika
článcích. Protože jak se znám, kdybych se to pokusila nacpat do jednoho, četli
byste to ještě zítra. Nebo spíš byste to právě vůbec nečetli. Takže o debatách, jak jsou na tom obecně lidé v hlavním městě, jindy, protože teď mám něco jiného na srdci.
Prodavači a
obsluha. Ať už v obchodech, kavárnách, u mhd přepážkách, v drtivé
většině případů jsou strašně milí. Jedna zajímavost, že u obsluhy se zřejmě
neklade takový důraz na rychlost. Když
jsem sháněla práci, při nejednom
pohovoru jsem řekla, že jedna z důležitých vlastností obsluhování je podle mě
rychlost a často mi bylo odporováno s tím, že hlavní je být milá a
udělat vše správně, pokud je to pomaleji, prý nevadí. No abych byla upřímná, mně to docela vadí. Když jsem zákazník. Mám naprosté pochopení pro to, že
když se celá sousední kancelářská budova vybere přes obědovou pauzu pro kafe, člověk
si holt musí počkat, protože než se to kafe připraví a mléko zahřeje, pár minut uplyne a ani Harry Potter by si nepomohl. (A po tom, co jsem pracovala v Costa Coffee, je tohle pochopení ještě o to silnější.) Ale pokud má obsluha nejvíc vyklidněné
lážo plážo tempo, které nehodlá změnit, ani kdyby čekala půlka města, tak moje trpělivost dost raketově klesá. Já se během své vlastní servírkovské kariéry vždy snažila být rychlá a právě mám za to, že u nás se to docela požaduje. Proto mě tohle v Londýně překvapilo. Ale v reálu se i tam tak nějak přirozeně snaží být rychlí, přestože angličtí zákazníci jsou neuvěřitelně trpěliví ve frontách. Takže já si nestěžuju, jen konstatuju :).
Druhý poznatek. Oni obecně mají neuvěřitelný talent na to, aby vám obyčejný nákup zlepšil celý den díky
tomu, jak příjemní lidé umí být. A všimla jsem si, že často oslovují zákazníky darling, sweetheart nebo love. Když si to
představíte v našich poměrech, že vejdete do obchodu a prodavač vám řekne dobrý den, miláčku, tak to zní jako začátek nějakého špatného porno-hororu. Ale v té angličtině to tak vůbec není. Bez ohledu
na to, kdo vám to řekne, i když to je postarší pán a vy jste mladá
dívka a mohlo by se to zdát nevhodné, to vůbec nepůsobí nijak úchylně, ale naopak přirozeně a hrozně mile. Bude to souviset i s tím, jak v angličtině není tykání a vykání, což obecně vede k mnohem neformálnějším konverzacím. Třeba v těch obchodech se
většinou zdraví jednoduchým hello, žádné good afternoon, což hned na
začátek navodí takovou familiárnější atmosféru a ten darling do toho pak docela pasuje. Druhé takové gró správné britské konverzace je
slovo lovely. Nevím čím to je, ale je to dosti univerzální a echt britské. Zvlášť
když jej někdo pronese nefalšovaným, srdci i uším lahodícím britským přízvukem. Ještě při komentování aktuálního počasí. Zatímco srká čaj o páté. To je panečku pošušňání pro nejednoho britofila!
Pokud jste dočetli až sem, tak tady máte za odměnu
06/11/2016
Viď že jo!
OdpovědětVymazat