První pořádný projekt, co jsme v
prvním semestru dělali, byl projekt „Hybrid“, tak vám ho teď
chci představit. Časově to úplně neodpovídá, ale viz příspěvek
o jedno výš. Navíc text byl vážně napsán chvilku po skončení
projektu, takže opravdu zachycuje bezprostřední emoce. Ale jelikož
jako správný student architektury bych měla zavrhnout nadbytečná
slova a propagovat obrázkové vyjádření, jak je věcně
vtloukáno do mé hlavy, pokusím se tentokrát o jakousi
foto-reportáž. Nebojte, nemám žádné přehnané iluze o její kvalitě co se hlediska fotografického/grafického/uměleckého/nevím jakéhokoli dalšího týče, jde jen o pokus přidat na můj blog cosi zajímavějšího, tak to prosím berte s náležitou shovívavostí. Děkuji :).
Takže nejprve máme židli.
Po náročném a důkladném měření
máme nárys, půdorys a bokorys židle. A ještě jednu židli druhé
skupiny.
Následuje vymýšlení hybridů –
věc, která se dá sestavit z poloviny jedné a poloviny druhé dané
židlé, s tím, že jeden kousek té židle musí být použit k
jinému účelu, než původně sloužil. K prvním nápadům se
vytvoří co nejlehčí modely z kartónu v poměru 1:50. Třeba
takové:
Po vzájemném představení našich
výtvorů a hlasování se z původní skupinky zrodí dvě nové o
třech lidech a ta moje bude stavět trakař! Což nezní vůbec tak
libozvučně, pojďme to tedy nazvat po anglicku wheelbarrow. Zde
původní kartónový model.
Nutno trochu vyjednávat s druhou
skupinou, protože některé části chceme použít obě a to jaksi
nejde, že. Takže se rodí trochu upravený model.
Na rozdíl od začátku, kdy jsme měli
použít jeden additional material a tím jsme zamýšleli to kolo,
by nyní prý bylo lepší, kdyby se nám i to kolo podařilo vyrobit
z části té židle. Challenge accepted! Máme nový model. Třeba
ho vyrobit v dílně ze dřeva. Což teda vypadá o moc líp!
Nutno se ale vymyslet, jak přesně to
postavíme. Jakým způsobem, co kde a jak připevníme. Přemýšlení
začíná ve skicáku. Nakonec jsme to stejně udělali úplně
jinak, ale aspoň má člověk víc materiálu k prezentaci.
Následuje rozmontování židle na kousky a dělení. Tohle je náš
stavební materiál.
V jednu chvíli nám bylo řečeno, že
bychom měli nejdřív ta různá spojení vyzkoušet, protože každý
kus nábytku máme jen jeden a zjistit, že něco nefunguje, ve
chvíli, kdy už ho to zničilo, není úplně dobré. Chytrá
myšlenka, což? Tak tedy testujeme různá spojení na náhodně
nalezených kouscích dřeva ve workshopu. Přicházíme na to, jak
upevnit to kolo!
A přichází na řadu výroba
finálního produktu. To je ten poslední týden projektu, kdy skoro
všichni tráví v dílně čas od nevidím do nevidím, přesněji
od deseti do čtyř, kdy je otevřeno (i v dny, kdy oficiálně školu
nemají).
Po části, kdy je to moc zábavné,
přichází část, kdy se vám chce brečet, protože se ty skoro
poslední dva pitomé kusy snažíte marně spojit už asi tři
hodiny, při čemž je jenom devastujete a nic nefunguje.
Po obědové pauze se to nakonec
jakýmsi zázrakem podaří. Už zbývá jen pár věcí! Na poslední
chvíli se mění zadní část konstrukce, protože ta původně
zamyšlená úplně nefunguje a váš hybrid vypadá mírně
retardovaně. Takže ne, nedokončíte to v den, kdy jste si mysleli,
a musíte do dílny ještě den poté ráno. Ale ty poslední detaily
jdou najednou hladce, nic nevypadá retardovaně a je hotovo. A ono
je to roztomilý! Tohle když vidíte, víte, že to všechno stálo
za to. Představuji vám tzv. toolbarrow, vyrobené pro stoletou
stařenku, jejíž vášní je zahradničení, která má ale nemocná
kolena a těžko je ohýbá, potřebuje tedy jakýsi nástroj, ve
kterém si bude moci po zahrádce vozit své nástroje. Toolbarrow!
(Ano, takovýto příběh kolem byl součástí zadání, neděláme
přece věci pro nic za nic, no ne?)
Nyní zbývá už jenom pár milion
hodin strávit nad doděláním nákresů, které jste už měli mít,
ale ještě jste je prostě nedodělali, nad upravením těch, které
jste udělali, ale ne úplně ideálně, nad tvořením těch, které
máte udělat, a nad přípravou závěrečné prezentace, kdy to
všechno v ateliéru pověsíte na zeď, před to hrdě postavíte
své toolbarrow a ráčíte o tom čtyři minuty vyprávět zbytku
skupiny.
15/01/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat