(Upozornění pro lenochy, kteří pochvalovali nedávný obrázkový příspěvek: když sjedete jen trochu dolů, tady jsou taky!)
Druhý pořádný projekt prvního
semestru byl tzv. void projekt. Void dle slovníku znamená „prázdnota, prázdné místo, neplatný, pustý,
postrádající“. Moc mi tohle v pochopení projektu nepomohlo. On
se ukázal být celý takový abstraktní. Ale po tom hybridu byla
docela úleva netrávit hodiny vrtáním, řezáním, šroubováním,
broušením a tak dále a tak dále.
O co šlo. Opět ve
skupinkách po třech – architekti vždycky dělají všechny
projekty a návrhy ve skupinách, tak abychom byli připraveni na
život, víte co, ale ono to fakt dává smysl, protože dohromady máte najednou mnohem víc schopností a uděláte toho víc a jde to líp. No tak v těch trojicích jsme měli sehnat ten takzvaný void. Voidem
mohlo být například uříznutý konec úzké plastové lahve od
mléka, takový ten papírový obal na vajíčka, plastový košíček
z ovoce, apod. V našem případě jsem použili kus jakési plastové
roury a takovou plastovou nádobu s nepravidelným, ale poměrně
jednoduchým tvarem. K nejlepším pochopení, co za typ věci jsme
vlastně na úvod potřebovali, dojdete po tom, co uvidíte, co jsme
s tím dělali.
Vylili jsme vnitřek nádoby sádrou.
Ano, to byla dost podstatná podmínka, že to musí být nádoba,
kterou můžete vylít sádrou tak, aby až ta sádra ztuhne, šel
ten obal lehce dolů a zůstal nám vlastně tvar jejího interiéru
vyvedený v sádře. Jestli chápete, jak to myslím. Vlastně nám opět vznikne ta nádoba, ale jako by nebyla dutá. V našem případě byla ta roura
spíš experiment, co se stane, zatímco to druhé, to byla jistota.
Tvar sice nikterak vzrušující, ale jednoznačně použitelný pro
naše účely. No k našemu překvapení to, co vzniklo z roury,
vypadalo hrozně cool!
Druhým bodem bylo vytvořit obal tomu
sádrovému odlitku. Obal přesně kopírující jeho tvar. Z
libovolného materiálu, který propouští světlo. Zase, to, co se
od materiálu vlastně očekávalo, pochopíte mnohem líp hned, jak
se dočtete, co s tím dál. Nebo když vám řeknu, co jsem třeba
použila. Totiž každý člen skupiny měl mít dva obaly. A já vám
to radši ukážu. Jo u té příležitosti jsme zjistili, že roura je dost k ničemu, a skončili jenom u té druhé věci.
To první, brčka, pauzák a
oboustranná lepenka (bůh tomu žehnej!). To druhé, základ taková
ta folie, co se do ní balí svačiny, omotané elektrickýma drátkama
a celé pokapané lepidlem z tzv. glue gun, neboli tavící pistole,
jak jsem nedávno zjistila, ale glue gun se mi zamlouvá víc.
Konečná fáze byla fotografická.
Jednou součástí portfolia měly být fotky exteiréru voidu,
podobně, jako to vidíte tady, akorát hezčí (jenže ty se zase
nehodily jako dobré ilustrační foto sem). Další součástí měly
být foto, kde je náš výtvor vyfocen zevnitř takovým způsobem,
aby to vypadalo jako interiér, jako uvnitř čehosi. K tomu dojmu
jsme mohli, vlastně to bylo i vítané, dopomoct siluetama lidí
přidanýma do fotky ve photoshopu. Ale to se tady, kam mohou zabloudit i zraky mých známých photoshopových magů, prezentovat neodvažuju ;). Jinak ve výsledku máme skoro tohle:
19/01/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat