Jsem zpět

Doma

Po krásných, lahodných, úžasných třech týdnech ve sladkém domově jsem zpět v Londýně. Bylo to trochu krušné ze začátku. Ono je doma totiž sakra dobře. To jsem si ani v průběhu prvního semestru neuvědomovala. Ale pak jsem přijela na ty Vánoce. Najednou jsem měla zase mnohem větší a útulnější pokoj. Kuchyně byla roztomilejší a věčně čistá. A nikdy v ní nebyli žádný cizí lidi. Vůbec nikdy nikde doma nebyli hned za zdí slyšet žádný cizí lidi, stejně tak mi pod oknem nestáli žádný bavící se skupinky, připomínající mi, že jsem možná trošku asociál. Najednou jsem mohla jíst něco jiného než kuskus s pestem, špagety, vajíčka, mraženou pizzu, tuňáka, toasty a McDonald, a to jsem se v té kuchyni nemusela ani objevit. Zase jsem měla maso!! Nádobí stačilo uložit do myčky. Ale když jsem ho náhodou strčila do dřezu, nikdy tam nepřekáželo žádný cizí. Nemusela jsem jít nakoupit jídlo ani jednou a stejně ho pořád bylo plno. Včetně normálního pečiva zase jednou konečně. Když se chýlilo k nepořádku, byla šance, že to uklidí i někdo jiný než já. Zase jsem bydlela v krásné ulici, mezi dalšími krásnými ulicemi, kousek od krásného náměstí a coby kamenem dohodil do centra, žádná půlhodina nutná na to, aby se člověk tomu centru aspoň přiblížil.

Zase jsem viděla svoji milovanou maminku (která je teď, doufám, hrozně dojatá). A celou svoji milovanou rodinu. A svoje milované kamarády, ty, co jsem s nimi posledních osm let trávila téměř každý den, s čímž se tady ti londýnští, co je znám chviličku, prostě nedají srovnat, jakkoli milí, přátelští a národnostně atraktivní jsou. Zase jsem viděla svoji milovanou Prahu a nikdy před tím mi nepřišla tak úchvatná. Doma je doma. Člověk si myslí, že je hroznej hrdina a do světa, ale pak se poprvé vrátí, a najednou neví, jak to vlastně má.

A co dál?

Každopádně teď jsem už pár dnů zpět. Krize prvního dne pominula, totální lenost mě opustila, jakési nadšení se zase vrátilo, momentálně se točí hlavně kolem seznamu galerií a výstav, co musím vidět, škola začala, a je to zase dobrý. Ono to taky není úplně fér, srovnávat doma v čase vánočním a daleko od domova v čase vysoce pracovním a stresujícím. Jenže jak si člověk má pomoct?

Teď jsem ale zvědavá, co bude. A dokonce i docela produktivně a snaživě naladěná. Takže bych třeba tenhle blog, co jsem si s tak velkou slávou v září založila, mohla opět probudit ze zimního spánku. Ony ty hrůzostrašné legendy o studiu architektury se ve druhé polovině prvního semestru naplnily a člověk jakožto nezkušený prvňáček s tím trochu bojuje. A zanedbává všechno ostatní. Tak proto. Já vím, že na čas se dneska vymlouvají všichni, ale někdy to fakt nejde. Nicméně teď to zase jde. Aspoň zatím. Začnu tedy tím, že vás ještě postupně seznámím s těma třema projektama, co jsme během prvního semestru udělali. Hezky postupně a pomalu. My totiž ten, který začínáme teď, budeme dělat úplně celý druhý semestr, takže času dost na to vám ho přiblížit. V následujících příspěvcích to tedy vezmu chronologicky. Tak snad vás to bude bavit. A pokud máte zrovna zkouškový, tak přeju hodně štěstí!

12/01/2013