Poslední krok je designový proces a
jeho finále. Již jsem popsala, jak vzniká první pokus návrhu. No
a ten se pak vyvíjí dál. Zkoumá se, co nefunguje, co nesedí, co
vypadá divně, kde je málo místa, kde zas zbytečně moc a tak
dále, také s pomocí malých modelů, na kterých je to vidět
lépe, a tak vznikají další a další verze. V portfoliu jsme
museli odprezentovat minimálně dvě, způsobem, aby byl znatelný
vývoj jakési hlavní myšlenky našeho konceptu. Ve skutečnosti
jich ale většinou bylo mnohem víc, včetně různých polovičatých
pokusů a slepých uliček, u každého třeba jiné množství, než
se dopracuje k něčemu, s čím je konečně plně spokojený. Svoje
první návrhy jsem vám už ukázala, tudíž vám teď můžu
předvést svůj poslední. Nemyslete si, nemám pocit, že je to to
nejskvostnější dílo, rozhodně byly lepší a i já bych to
zvládla lépe. Na druhou stranu v prvním ročníku se člověk učí
a za daných okolností a dané situace jsem s ním docela spokojená,
hlavně díky tomu, že se mi po hodinách práce podařilo dostat
znázornění plánů do finální podoby, ve které se mi i líbí.
Možná se ptáte, jak se taková věc
dá hodnotit. No ve skutečnosti je na tom celém poměrně dost
věcí, které se dají posoudit objektivně. Samozřejmě asi ne
úplně stoprocentně, ale dost na to, aby to nebylo jenom o osobním
vkusu konkrétního profesora. Jsou to věci jako: jestli jste
správně postupovali; jestli jste se při tvorbě designu drželi
všech těch zmíněných rad a „návodů“; jestli to je opravdu
opodstatněný návrh a ne jen stavba čistě náhodně navržená
takhle, protože to se vám prostě líbí; jestli by to dobře
sloužilo svému účelu; jestli nemáte moc tlusté/tenké stěny;
jestli jste nezapomněli na věci jako hlavní vchod, toalety, dveře,
schodiště a jestli to schodiště odpovídá směrnicím; jestli
někde nemáte chybu typu nepoužitelně úzkého průchodu,
nebezpečného prostoru; aj.
Další věcí je pak prezentace
projektu. Stěžejní v celém hodnocení jsou závěrečné
technické výkresy finálního návrhu (plány, nárysy, to, co
ukazuji výše). Existují jistá pravidla, jak a co v plánech
znázorňuje. Například jak se kreslí okna, dveře, schody, aby
bylo jasné, odkud kam vedou. Musí být aspoň naznačen okolní kontext budovy. Velmi dobré je přikreslit lidi kvůli lepší
představě. Důležité je dát si pozor na měřítko, aby někde
nebyla chyba. Díky tomu všemu jde zhodnotit, jestli je to kresba
udělaná „správně“. A nadto se pak hodnotí i celková
prezentace projektu z hlediska vizuálního i hlediska pochopení. A
aby to bylo ještě jistější, poté, co portfolio oznámkují naši
profesoři, pošle se ještě k externím hodnotitelům, kteří se
školou nemají vůbec nic společného a kteří potvrdí či změní
konečnou známku.
22/07/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat