To je tak v módě v Anglii, že každá
architektonická fakulta na konci roku pořádá velkou výstavu studentských prací. Při čemž jsem si zahanbeně uvědomila, že netuším, jak je to v módě jinde na světě a u nás, takže možná se to děje všude. Jak to ale funguje v té Anglii?
Jedná se o výstavu všech
architektonických oborů na fakultě, v našem případě tedy i
interiérová architektura a cosi, co se doslova přeloží jako
architektonická technologie. Každý ateliér dostane svůj koutek a
je naprosto v jeho vlastní režii, co s tím provede. Výstava se
koná v druhé polovině června, tedy po veškerém odevzdání, a
je jenom na každém studentovi, jestli se chce dobrovolně podílet
na její přípravě. Nic není povinné. Ale hodně vám to dá a samozřejmě tutoři to
rádi vidí.
University of Westminster
Výstavní prostory jsou přímo v
ateliérech a jsou úplně prázdné. Takže i ty skupiny, které to pojaly poměrně
jednoduše a v zásadě jen hezky naaranžovaly svoje práce, si
musely vyrobit to, čím práce pověsit na zeď, a poličky či
panely, na které vystavit modely. Zároveň co jsem viděla, tak
snad úplně každý maloval, protože budova to již není
nejnovější a čerstvě namalovaná bílá zeď prostě vypadá lépe než vybledlá bílá zeď.
Zrovna tutor naší skupiny to pojal
velmi akčně. Přišel s tím, že by rád něco zajímavějšího,
než jen jednoduše vystavené práce. Na první informační
schůzce, kam jsem nemohla, prý tedy strávili asi dvě hodiny
přemýšlením a skládáním nápadů, co by se dalo vytvořit.
Vznikl velmi ambiciózní plán instalace skládající se z několika
částí tak, aby v tom byly obsaženy všechny projekty letošního
roku. Věcmi nutnými vyrobit byly: obří ruka robota, šipky (jako
pro tu hru, ale vypadaly trochu jinak), terč, kovová poličková
konstrukce, dřevěný rám na malé modely, série jednoduchých
malých světel, dřevěné krabice, aby vyplnily několik děr v
improvizované stěně, či velké dřevěné desky, aby obložily ty
krabice, jakožto prostor pro postavení modelů a pověšení
výkresů.
University College London
Celá příprava byla velmi napínavá.
Původní plán použití rámu z kola na onen terč nevyšel vinnou
špatného úvodního měření. Terč nakonec z naprosto
nepochopitelných důvodů zářil dvěma barvami místo jedné. Celý
závěsný systém bylo nutno pozměnit, když se zjistilo, že do
těch zdí se nedá navrtat dost hluboká díra, ani kdybyste se
postavili na hlavu. Bylo nutno se spokojit s menším počtem polic,
když asi dvě omylem rozbil sousední ateliér. Dřevěné obklady
na improvizované zdi horko těžko začaly držet až po asi
miliontém pokusu upevnění a výkresy na ně se pak v rámci
časového presu prostě přilepily žvýkačkou (to je taková
pomůcka z papírnictví, která opravdu vypadá jako a jmenuje se žvýkačka, dá
se různé trhat a drží). Od některých věcí se nakonec upustilo
úplně. Jednoho dne jsme na večeři vyslali někoho pro pizzy a
odcházeli o půlnoci. Dalšího dne jsme měli zase hody z McDonaldu
a my tři stateční studenti a tutor pracovali neúnavně celou noc
až do dalšího odpoledne. Ale ve chvíli, kdy nemáte ten stres, co
máte, když jde o školu a prospěch, tak jedna probděná noc ani
nevadí. A takový ten stav stejného lehkého šílenství, kdy se
nezastavitelně smějete úplným hloupostem, je docela vtipný.
Navíc mám pocit, že za několik dnů intenzivní práce jsem se
naučila neuvěřitelné množství věcí co se teoretických a
praktických manuálních zručností týče. A byla to zábava!
Večer otevření je pak velká událost, velmi plná lidí a i
starosta Londýna přišel! Na to opravdu si výstavu prohlídnout je
mnohem lepší kterýkoli jiný den, ten úvodní večer je spíše
společenská událost a dobrá příležitost chodit kolem, potkávat
lidi a hezky si popovídat.
Architectural Association
Pak je taky velmi zajímavé jít
obhlídnout konkurenci. Viděla jsem University of Arts. Traduje se, že tam chodí
velmi velmi umělečtí lidi, takový, jak to poznáte na první
pohled. Architektonická část byla překvapivě malá, ale bylo tam
hodně dalších věcí kolem designu a grafiky, některé hrozně podivné,
některé super. Pak jsem viděla jsem Architectural Association, což
je velmi nóbl prestižní soukromá škola (takže ještě dražší
než jiné, státní), která má pověst ujetých crazy umělců a
na některých exemplářích člověk chápal proč. A nakonec jsem viděla University College of London. To je obecně
jedna z nejlepších škol v Anglii a Evropě a u jejich architektury
tomu není jinak. Ta díla byla na jiné úrovni než všechny ostatní dohromady. Slyšela jsem zvěsti o
čtvrtmiliónové částce (v librách) utracené na přípravu výstavy.
No ať je to jakkoli, byla to naprosto strhující a úžasná
podívaná!
Kdyby vás to zajímalo, foto zde: http://norab.rajce.idnes.cz/
30/07/2013
Žádné komentáře:
Okomentovat