Studios

Napadlo mě, že bych vám mohla představit svojí školu i trochu víc obecně, nejen přes konkrétní projekty, ale i jak to celkově funguje. Pokud vás to náhodou zajímá. Nebo v případě studentů architektury pokud chcete zjistit, jak moc se to liší/neliší od vaší zkušenosti. Takže budiž pár příspěvků o tom, jaká je výuka.

Úplně nejvíc zásadní je ateliér, neboli po našem po anglicku studio. Studio je svaté. Je to ten nejdůležitější předmět, z celkových sto dvaceti kreditů za rok tvoří šedesát. Příprava na něj tvoří tak devadesát procent z času přípravy do školy a příprava do školy tvoří tak dvě stě procent z času, který máte. Prostory ateliérů jsou otevřené i přes víkendy a část roku neoficiálně, část roku oficiálně i přes noc. Takže v před deadlinových časech tam vlastně bydlíte. Ve třeťáku tam vlastně bydlíte pořád. No fakt, když máte varnou konvici, Costa Coffee přímo ve škole a sprchy taky, nic vám nechybí. Je to takové mystické místo plné papírů, pravítek, tužek, modelů, kelímků od kafe, obalů od jídla či improvizovaných míst na spaní, které se vám na první pohled možná jeví jako skládka, ale pak rychle pochopíte jeho hodnotu. Je vašim domovem i vězením, milujete jej i nenávidíte a navždy bude zajímat speciální místo mezi vašimi vzpomínkami. Pro pochopení atmosféry studia si projděte ty gify, pochází ze svatého webu http://architortureschool.tumblr.com/, který geniálně vystihuje život architektonického studenta (kdekoli). Pro serióznější popis čtěte dál.

When someone asks what studio is like

When I haven't slept and start thinking
photoshop is a real life

V ateliéru se navrhuje. Vždy je jeden projekt na jeden semestr, v každém z nich jiný, a na konci semestrů se odevzdává portfolio, většinou formátu A2, ale bývají i větší či menší, které se hodnotí. Do ateliérů jsou první ročníky rozděleny náhodně dle bůh ví jakého systému a druhé a třetí si je vybírají. Není to výběr garantovaný, spíš je to tak, že napíšete tři favority (a jeden ateliér, kam určitě nechcete) a pak se modlíte, a když dostatečně, skončíte tam, kde jste chtěli. Neumím říct, jestli někdo skončil v úplně jiném ateliéru než v jedné z jeho tří voleb. Ovšem pokaždé se stane, že jsou takové, kam chtějí všichni, a pak naopak takové, které si napíše jen velmi málo lidí, což je docela prekérní situace pro jejich vedoucí.

When you get your first choice in the studio

When someone tells me they're done with their work

V těchto ateliérech jsou druháci a třeťáci smíchaní, ideálně v poměru půl na půl, ale právě ne vždy se to tak povede. Resp. tak to bývalo, těsně po mém odchodu se ale systém změnil a ročníky jsou oddělené, což je dle mého (a většiny mých spolužáků) názoru pěkně na pytel. Za prvé pak máte míň možností výběru. Za druhé, a to je důležitější, v tom druhém ročníku je nesmírně cenné čerpat inspiraci a poznatky z prací třeťáků a v tom třetím příjemně lechtá ego to, jak na vás ti druháci vzhlížejí, i když jen do momentu, než vytáhnou svoje práce a vy vidíte, jak si stojí v porovnání s těmi vašimi, a chcete se jít zahrabat. Navíc díky tomu ty lidi mimo váš ročník konečně poznáte a můžete spolu svorně nadávat na prváky, jak jsou hrozně hluční a chtěli byste na ně něco z toho patra shodit. No vážně, vývoj je úplně každý rok takový, že ti nováčci, ještě přece jenom mají nějakou energii a jsou jednoduše otravní, ale pak už je ta škola semele a po prvních prázdninách se vrátí pokorní a potichu a ti nový prváci je otravují úplně stejně, jako oni otravovali před rokem vás.

When someone is playing music out loud in the studio

When someone is laughing out loud on
show they are watching at the studio

Samotná ateliérová výuka probíhá dva dny v týdnu a to ve stylu, jaký si konkrétní profesoři určí. Je jeden hlavní vedoucí a jeden vedlejší, někteří jsou full-time profesoři, jiní praktikující architekti, co si do školy odskakují z práce, a na nich stojí a padá celá kvalita výuky. Přístupy se různí. Někteří mají rádi hromadná sezení, kdy se práce ukazují a komentují před všemi, protože člověk může najít užitečné rady i ve feedbacku spolužákům a zároveň sám přispět do debaty. Jiní naopak jedou mnohem raději individuální tutoriály, kdy se prostě dostavíte v daný čas na svoji privátní konzultaci. Já osobně si myslím, že ten první model všichni spolu je mnohem přínosnější. Projekty si také vymýšlí profesoři a je to vždy jeden na semestr. Najdou se tací, kteří se hned vytasí se zadáním finálního projektu, a najdou se i tací, kteří stráví prvních pár týdnů sérií různých cvičení a až poté vám prozradí, co z toho nakonec bude.

After telling my friend how many hours I spend in studio

When I don't feel like doing work in studio

Dvakrát do semestru se konají tzv. crits (nebo review po americku, pokud se nepletu). Jedná se o formální prezentaci dosavadního pokroku na projektu před vlastním profesorem a hostujícím kritikem, kterým bývá buď vedoucí jiného ateliéru či nějaký externí architekt, kteří vám pak dají dost obsáhlou zpětnou vazbu. Je vždy otázka, zda se už nyní zaměřit na reprezentativní formu práce, tzn. vytištěné na A2/A1 formátu, krásné a vše říkající. Jsou ateliéry, kde se na vás za to dost mračí, když to tak není. V těch ostatních také platí, že to samozřejmě vypadá lépe, ale v reálu to pak záleží na tom, kdo má věci pod kontrolou, zvládá svůj time-management a stihne to tak připravit, a kdo naopak něco zběsile dodělává ještě dvě hodiny před svou prezentací a řídí se heslem, že nejdůležitější je představit ten koncept a návrh a získat feedback, graficky hezké se to dá udělat až potom. Těmito crits se věčně straší a občas to bývá drsné a slzavé, ale je to hrozně užitečná a stežejní součást výuky.

Na závěr bych ráda dodala, že všechno, co jsem teď napsala, se vztahuje k Westminsteru (té mojí škole). Obecně asi všude v Anglii platí, že ateliéry jsou nejdůležitější, ale jejich konkrétní struktura se pak liší školu od školy, někde je třeba celý ročník v jednom, jinde mají zase víc těch dalších předmětů atp.

03/08/16