Tate Modern je
super. Já vím, že se to dočtete v každém průvodci a tudíž vám neříkám nic
moc nového, ale zase možná když to řekne i někdo, kdo v tom Londýně
nějakou chvilku žil, to může mít trochu jiný vliv, než když to tvrdí jen ten průvodce,
protože ten taky tvrdí různý věci, třeba že Oxford street je cool a to teda
není, ale o tom jindy.
Tak za prvý je
budova Tate Modern pokladem sama o sobě. Za její vzhled vděčíme architektům
z Herzog de Meuron. Pokud nejste jako ve vodě v architektonickém
světě, s největší pravděpodobností jste o nich neslyšeli. Ale vězte, že
ti, pro které je architektonický svět ten jejich svět, o nich naopak sto pro
slyšeli. Moje velmi zjednodušené vnímání světa a starchitektů (star architect,
hehe že jo) je taková, že třetinu světa staví Norman Foster, třetinu Zaha Hadid
(no ona už chudák ne, budiž jí země lehká, ale její firma) a třetinu ti
ostatní. Mezi nimi jsou pak další skupina architektů, které s největší
pravděpodobností znáte, pokud jste takový wannabe-jeden-z-nich. A sem patří i Herzog
de Meuron.
Tate Modern
Ale vlastně hlavní
vděk za tu budovu zaslouží architekt Sir Giles Gilberts Scott, který stál za
návrhem elektrárny postavené ve dvou fázích mezi lety 1947 a 1963 na břehu
Temže naproti St Paul’s Cathedral (mimochodem on také navrhl ty
klasické červené telefonní budky (!) nebo katedrálu v Liverpoolu). Jejím centrálním
bodem byla obří turbínová hala, 35 metrů vysoká a 153 metrů dlouhá, k níž
přiléhal boiler house a 99 metrů vysoký komín - což je pořád menší než výška St
Paula, kvůli kterému taky mnoho lidí proti elektrárně v této lokaci
protestovalo, ale smůla a dneska si říkám, díky bohu za to.
Bankside power station a původní turbine hall
aaaaach to je boží!
Avšak osmnáct
let let po kompletním dokončení stavby byla elektrárna opět vyřazena
z provozu. No a začali si na to brousit zuby developeři, jak už to tak
developeři dělají, protože byty u vody s výhledem na katedrálu by se
prodávaly ajajaj (dobře, abych byla fér, nevím, jestli tam chtěli postavit zrovna
byty nebo co byl jejich záměr, ale kanceláře by se pronajímaly stejně ajajaj). Ale lidé
protestovali a BBC tomu věnovalo epizodu One Food in the Past, která zřejmě
zapůsobila a v roce 1994, sláva sláva, Tate Gallery oznámila, že budova je
jejich. Vypsali architektonickou soutěž, na základě které pak Švýcaři Jacques
Herzog a Joseph de Meuron započali transformaci prostoru v novou Tate
Modern Gallery (oni dělali třeba taky Allianz arénu v Mnichově nebo
olympijský stadion v Pekingu). Většinu původního designu i struktury
zachovali. Hlavními body prostoru je pořád dominantní Turbine Hall a vysoký
komín, jenom na ní teď ještě vévodí skleněná nadstavba. A zrovna nedávno
k ní teď přibylo nová jižní dostavba, také pod taktovkou Herzog de Meuron
v rámci programu rozšíření Tate Modern započatého před sedmi lety.
A původní hala s turbínami ještě jednou
Takže pokud se
ocitnete v Londýně, běžte se podívat. Ta budova je skvělá. Stejně tak je
super její umístění. Když jste u St Paul’s katedrály, obejdete ji a postavíte se před ní po pravé straně od hlavního
vchodu, rozloží se před vámi taková pěší zóna, na jejímž konci tušíte řeku a
most a vidíte tovární komín. Když se po ní vydáte, postupně se vám otevře
krásný výhled na Temži, obě nábřeží a Millennium Bridge, hrozně cool pěší most
od Normana Fostera (ten ze začátu článku, víme?), který je docela
majestátným vstupem k poměrně rozlehlému prostranství před hlavním vchodem
galerie (a který si zahrál v Harrym Potterovi!). Taky je tam z terasy
ve druhém patře krásný výhled na celou City.
Turbine Hall nyní
Tak to bylo řečí
ohledně té budovy, ale co že je uvnitř? Galerie je součástí rodiny Tate
Gallery, jejíž příběh začal původně někde jinde. Začal, když Henry Tate,
továrník vlastnící cukrové rafinerie, nevěděl, co se svou sbírkou britského
umění a nabídnul ji Národní galerii. Ta však neměla u sebe na Trafalgare Square
místo, navíc chtěla stejně rozšířit své nemovitosti o galerii zasvěcenou právě
anglickému umění, začala tedy hledat místo pro novou pobočku, ve které by vedle
daru od Tata byly i úlovky z jiných sbírek. Tak byla postavena dnešní Tate
Britain, veřejnosti otevřena v roce 1897, v londýnském Millibank na
místě, kde stávalo vězení pro trestance určené k deportaci do Austrálie. Galerie
byla úspěšná, postupně se rozšiřovala a v půlce minulého století se
osamostatnila od té Národní a přijala oficiálně jméno Tate Gallery.
Millennium bridge z pohledu od Tate
Rozšiřovala se
nejen v rámci své hlavní stavby v Londýně, ale i do dalších měst; v osmdesátých
letech vznikla „Tate severu“ v do té doby chátrajícím skladišti v docích
v Liverpoolu (také si zachovala svůj industriální cihlový look doplněný o
kolonádu oranžových dórských sloupů) a devadesátých letech byla postavena
další v malém cornwallském městečku St Ives, zřejmě velmi populární
destinací britských viktoriánských umělců. No a v roce 2000 se otevřela
světu i Tate Modern, která od té doby přináší Londýnské kase odhadovaný zisk
100 miliónů liber ročně.
Ono nedávno dokončené rozšíření
Věnuje se umění
od 1900 k současnému, britskému i světovému. Takže v jejich expozicích
najdete všechny možné umělecké směry dvacátého století včetně známých malířů
jako Picasso, Klee, Kandinsky, apol., stejně tak ale různé interaktivní,
hudební či video instalace apod. A k tomu pak se střídají různé výstavy,
které mívají dost velký ohlas a stojí za to (např. retrospektiva Roye
Lichtensteina), a také její interiér slouží různým dočasným instalacím či
performancím. A jak to tak britské galerie
mají rádi, vstup na stálé sbírky s hromadou všech těch skvělých umělců je
zadarmo, stejně tak je v prostorách galerie jeden z těch uměleckých book
shopů, kde bych byla schopná utratit hrooooomadu peněz, a pořádají se zde i
různé edukativní a jiné akce. Oni to Briti se svými muzei a galeriemi dost umí.
Spoiler alert! Výhled :)
(Zdroje fotografií: upload.wikimedia.org, cdn.civitatis.com/guias/londres/fotos/tate-modern.jpg,
15/08/2016
Žádné komentáře:
Okomentovat