Tate Modern

Tate Modern je super. Já vím, že se to dočtete v každém průvodci a tudíž vám neříkám nic moc nového, ale zase možná když to řekne i někdo, kdo v tom Londýně nějakou chvilku žil, to může mít trochu jiný vliv, než když to tvrdí jen ten průvodce, protože ten taky tvrdí různý věci, třeba že Oxford street je cool a to teda není, ale o tom jindy.

 Tate Modern a Millennium bridge z výšky

Tak za prvý je budova Tate Modern pokladem sama o sobě. Za její vzhled vděčíme architektům z Herzog de Meuron. Pokud nejste jako ve vodě v architektonickém světě, s největší pravděpodobností jste o nich neslyšeli. Ale vězte, že ti, pro které je architektonický svět ten jejich svět, o nich naopak sto pro slyšeli. Moje velmi zjednodušené vnímání světa a starchitektů (star architect, hehe že jo) je taková, že třetinu světa staví Norman Foster, třetinu Zaha Hadid (no ona už chudák ne, budiž jí země lehká, ale její firma) a třetinu ti ostatní. Mezi nimi jsou pak další skupina architektů, které s největší pravděpodobností znáte, pokud jste takový wannabe-jeden-z-nich. A sem patří i Herzog de Meuron.  

Tate Modern

Ale vlastně hlavní vděk za tu budovu zaslouží architekt Sir Giles Gilberts Scott, který stál za návrhem elektrárny postavené ve dvou fázích mezi lety 1947 a 1963 na břehu Temže naproti St Pauls Cathedral (mimochodem on také navrhl ty klasické červené telefonní budky (!) nebo katedrálu v Liverpoolu). Jejím centrálním bodem byla obří turbínová hala, 35 metrů vysoká a 153 metrů dlouhá, k níž přiléhal boiler house a 99 metrů vysoký komín - což je pořád menší než výška St Paula, kvůli kterému taky mnoho lidí proti elektrárně v této lokaci protestovalo, ale smůla a dneska si říkám, díky bohu za to.

Bankside power station a původní turbine hall
aaaaach to je boží!

Avšak osmnáct let let po kompletním dokončení stavby byla elektrárna opět vyřazena z provozu. No a začali si na to brousit zuby developeři, jak už to tak developeři dělají, protože byty u vody s výhledem na katedrálu by se prodávaly ajajaj (dobře, abych byla fér, nevím, jestli tam chtěli postavit zrovna byty nebo co byl jejich záměr, ale kanceláře by se pronajímaly stejně ajajaj). Ale lidé protestovali a BBC tomu věnovalo epizodu One Food in the Past, která zřejmě zapůsobila a v roce 1994, sláva sláva, Tate Gallery oznámila, že budova je jejich. Vypsali architektonickou soutěž, na základě které pak Švýcaři Jacques Herzog a Joseph de Meuron započali transformaci prostoru v novou Tate Modern Gallery (oni dělali třeba taky Allianz arénu v Mnichově nebo olympijský stadion v Pekingu). Většinu původního designu i struktury zachovali. Hlavními body prostoru je pořád dominantní Turbine Hall a vysoký komín, jenom na ní teď ještě vévodí skleněná nadstavba. A zrovna nedávno k ní teď přibylo nová jižní dostavba, také pod taktovkou Herzog de Meuron v rámci programu rozšíření Tate Modern započatého před sedmi lety.

A původní hala s turbínami ještě jednou

Takže pokud se ocitnete v Londýně, běžte se podívat. Ta budova je skvělá. Stejně tak je super její umístění. Když jste u St Pauls katedrály, obejdete ji a postavíte se před ní po pravé straně od hlavního vchodu, rozloží se před vámi taková pěší zóna, na jejímž konci tušíte řeku a most a vidíte tovární komín. Když se po ní vydáte, postupně se vám otevře krásný výhled na Temži, obě nábřeží a Millennium Bridge, hrozně cool pěší most od Normana Fostera (ten ze začátu článku, víme?), který je docela majestátným vstupem k poměrně rozlehlému prostranství před hlavním vchodem galerie (a který si zahrál v Harrym Potterovi!). Taky je tam z terasy ve druhém patře krásný výhled na celou City.

Turbine Hall nyní

Tak to bylo řečí ohledně té budovy, ale co že je uvnitř? Galerie je součástí rodiny Tate Gallery, jejíž příběh začal původně někde jinde. Začal, když Henry Tate, továrník vlastnící cukrové rafinerie, nevěděl, co se svou sbírkou britského umění a nabídnul ji Národní galerii. Ta však neměla u sebe na Trafalgare Square místo, navíc chtěla stejně rozšířit své nemovitosti o galerii zasvěcenou právě anglickému umění, začala tedy hledat místo pro novou pobočku, ve které by vedle daru od Tata byly i úlovky z jiných sbírek. Tak byla postavena dnešní Tate Britain, veřejnosti otevřena v roce 1897, v londýnském Millibank na místě, kde stávalo vězení pro trestance určené k deportaci do Austrálie. Galerie byla úspěšná, postupně se rozšiřovala a v půlce minulého století se osamostatnila od té Národní a přijala oficiálně jméno Tate Gallery.

Millennium bridge z pohledu od Tate

Rozšiřovala se nejen v rámci své hlavní stavby v Londýně, ale i do dalších měst; v osmdesátých letech vznikla „Tate severu“ v do té doby chátrajícím skladišti v docích v Liverpoolu (také si zachovala svůj industriální cihlový look doplněný o kolonádu oranžových dórských sloupů) a devadesátých letech byla postavena další v malém cornwallském městečku St Ives, zřejmě velmi populární destinací britských viktoriánských umělců. No a v roce 2000 se otevřela světu i Tate Modern, která od té doby přináší Londýnské kase odhadovaný zisk 100 miliónů liber ročně.

Ono nedávno dokončené rozšíření

Věnuje se umění od 1900 k současnému, britskému i světovému. Takže v jejich expozicích najdete všechny možné umělecké směry dvacátého století včetně známých malířů jako Picasso, Klee, Kandinsky, apol., stejně tak ale různé interaktivní, hudební či video instalace apod. A k tomu pak se střídají různé výstavy, které mívají dost velký ohlas a stojí za to (např. retrospektiva Roye Lichtensteina), a také její interiér slouží různým dočasným instalacím či performancím.  A jak to tak britské galerie mají rádi, vstup na stálé sbírky s hromadou všech těch skvělých umělců je zadarmo, stejně tak je v prostorách galerie jeden z těch uměleckých book shopů, kde bych byla schopná utratit hrooooomadu peněz, a pořádají se zde i různé edukativní a jiné akce. Oni to Briti se svými muzei a galeriemi dost umí.

Spoiler alert! Výhled :)


15/08/2016

Žádné komentáře:

Okomentovat