Wembley

Ráda bych vám popsala, kde že to v prvním ročníku bydlím. Na koleji v části zvané Wembley. Do školy jsou to odsuď dvě stanice metrem, jízda mezi nimi trvá asi patnáct až dvacet minut, plus dalších deset, než člověk na to metro dojde. Což není špatné. Škola je pak hned za rohem od Baker Street a Regent's parku a tak dalších patnáct minut pěšky od Oxford Street, což je bod v centru, který by vám už i mohl něco říct. To jen tak pro představu, jak je Wembley daleko. V rámci metra, které je rozděleno na šest zón, je to zóna čtyři, ale těsně, protože už ta jediná stanice mezi námi a Baker street je tři. V praxi to znamená dražší mhd. Takže tak jako souhrnem, centrum to rozhodně není, ale myslím, že je pořád hodně oblastí, které jsou ještě dál, tohle je docela fajn.

Nejznámější stavby tu jsou Wembley Stadium a Wembley Arena. Obě pár metrů od nás. Aréna je pochází z třicátých let, původním jménem Empire Pool, ale bazén byl naposled použit při olympijských hrách v roce 1948, teď slouží jako klasická aréna – na sport (zrovna se blíží nějaký důležitý boxerský zápas), koncerty a jiné kulturní akce. Podívala jsem se dovnitř jednou, když nám ubytovací tým mé koleje poslal email, že máme možnost koupit za pouhé dvě libry lístky na koncert pořádaný u příležitosti Mezinárodního dne míru 21. září, na kterém mj. vystoupil Jude Law a Elton John.

Stadion je o poznání větší a novější. Vlastně je to druhý největší stadión v Evropě, s kapacitou devadesáti tisíc diváků, stojí tu od roku 2007, což je o rok později, než měl být postaven, na místě původního Empire Stadium a slouží jako oficiální stadión anglického fotbalového týmu. Kromě fotbalu jsou tu ale i rugby zápasy; zrovna dneska jeden byl, u jehož příležitosti jsou stadión i cesta k němu z metra oblepeny obřími plakáty obřích rugby hráčů. Tou cestou mám na mysli takovou širokou pěší zónu, která se před vámi otevře, když vylezete z metra, a kterou chodím každý den přímo před nosem stadiónu. A když se koná nějaký ten zápas, což bylo za dobu mého pobytu asi tři nebo čtyř krát, bývá celá tahle pěší zóna zaplněná davy lidí a stánky s občerstvením a fanouškovskými věcmi. To to pak člověk ale radši bere domů oklikou.

Přestavba stadiónu i nedávná rekonstrukce arény jsou částí plánu zvaného Regeneration of Wembley, představeného v roce 2004, jehož cílem byly teda hlavně tyhle dvě stavby, ale pak taky okolí. Aspoň myslím, protože když člověk jde od metra ke koleji, míjí hned několik stavenišť, další jsou z druhé strany našeho ubytování. Největší z nich bude kulturní centrum, s kinem, knihovnou, a bůh ví čím ještě. Další jsou tuším nějaké rezidenční nebo kancelářské stavby, protože to je vlastně to jediné, co se nachází v těsném okruhu té pěší zóny, stadionu, arény a naší ulice.

Když jde ale člověk dál, tak se to trošku změní. Jedním směrem je spleť klidných uliček s takovými těmi klasickými maličkými britskými domečky. Tu protíná hlavní silnice, kterou zase lemuje hromada maličkých občerstvení jako kebab, palačinky, kuřecí křidýlka a další různé fast-foody. Do toho se prolínají místní Vietnamci, kteří, stejně jako je dobrým zvykem těch pražských, mají otevřeno dlouho a prodávají hromadu užitečných věcí (ti nejblíž odsuď mají kromě jídla, pití a alkoholu ještě základní papírnictví, drogerii, vývrtky a adaptéry). A mají na svých prodejnách nápis off-licence. Upřímně řečeno nevím, co jsou za národnost.

Wembley je, spolu s dalšími dvaceti částmi, součástí mnohem většího londýnského územního celku, zvaného London Borough of Brent, kde žije asi dvě stě tisíc lidí. A v něm etnické složení vypadá tak, že je tu čtyřicet tři procent bělochů (většina Britů), dvacet procent černochů (z Karibiku a Afriky), osmnáct procent Indů, čtyři procenta Pákistánců, jeden a půl procento Číňanů, šest desetin procent Bangladéšanů a pět procent jiných Asiatů. Takže národnostně docela různorodé. Stejně tak nábožensky, asi čtyřicet procent křesťanů, pak osmnáct procent Hinduistů a třináct procent Muslimů (obojí zdroj wikipedie). S překvapením jsem zjistila, že se tu prý nachází hinduistický chrám a jedna z hlavních londýnských mešit. Jeden kamarád mi zas říkal, že je tu i docela velká synagoga.

To budu muset všechno vypátrat. I když ona ta část Borough of Brent je hodně rozsáhlá, takže to ještě neznamená, že mám hinduistický chrám za rohem, asi nemám, ale stejně jsem na něj zvědavá. Nicméně když se za ten roh vydám, druhým směrem, kolem metra a ještě dál, vypadá to zase trochu jinak. Je tam míň hezkých a uhlazených domečků, míň moderních kancelářských či rezidenčních budov, jen ty obchůdky a občerstvení zůstávají, k nim se však přidává obří hypermarket Asda, kam chodíme snad všichni nakupovat, protože tam mají všechno a je to levné. U toho je ještě Ark Academy, což je hlavně asi škola, ale zároveň je to místo, kde se občas pořádají různé kulturní akce či sportovní tréninky.

Asi se z mého popisu dá postřehnout, že Wembley není čtvrt z těch lukrativních. Ale pořád je v pohodě. Obzvlášť v mém okolí, kolem arény, stadionu, Hiltonu a hromady rozestavěných budov to je příjemná oblast. Vlastně docela nudná, lidi tu jenom prochází, nic zajímavého (snad jen pohled na ten stadion). Ale tím pádem je i bezpečná snad v jakoukoli část dne. Do některých oblastí dál od nás by se mi pozdě v noci už nechtělo. Nemyslím, že by to bylo vyloženě nebezpečné, ale příjemné taky ne. Nicméně jak říkám, od metra domů se dá dojít úplně v klidu a není to tak daleko od centra – takže na bydlení pro studenty je to dobré dost.