Už během prázdnin posílala
univerzita studentům architektury email s přivítáním, seznamem
doporučené četby a výstav a přesným plánem prvního týdne,
tzv. orientation week, podle kterého jsme dneska před půl
jedenáctou vystoupili na stanici metra Baker street a zamířili do
školy. Hned u vchodu
stála banda starších studentů s tričkama s nápisem FANS –
friends of arriving new students, kteří nás navigovali do správné
místnosti. V tomhle Marylebone campusu je totiž kromě architektury
ještě business school (jinak má University of Westminster další
čtyři campusy, nejsou daleko od sebe).
Sešli jsme se tedy v jedné místnosti,
studenti oboru architektura i oboru interiérová architektura, a
společně vyslechli přivítání, uklidňující slova o tom, že
je normální, že se na začátku zdá všechno chaotické, a
naprosto odstrašující slova o tom, jak je to studium strašně těžké, jak se
očekává hard-work na projektech každý týden, jak se tomu musíme
úplně stoprocentně věnovat, atd. Dál nám vysvětlili, jak
vlastně bude výuka vypadat. To už bylo tuším potom, co si
interiérové architekty odvedla jina profesorka někam jinam a
zůstalo nás tam odhadem asi sto architektů. Budeme rozděleni do
čtyř skupin, A, B, C, D, zřejmě podle abecedy, ale kdo ví, a dvě
skupiny budou pracovat v design studiu v pondělí a středy,
druhé dvě v úterý a v pátky. Studio je vlastně takovej ateliér
a práce v něm je evidentně zásadní a největší částí celé
výuky a hodnocení. Pro představu jsme už rovnou dostali zadáno,
co si máme přinýst příští týden právě na tyhle hodiny:
kartónovou krabici, kus starého dřevěného nábytku, který
můžeme zničit (protože ho zničíme) a cosi, co se mi vážně
nepodařilo identifikovat. S tím pak budeme ve trojicích něco
tvořit. Dále jsme dostali instrukce, které, když se mi podařilo
doma s pomocí slovníku konečně rozluštit, popisují, jak máme
zpracovat něco jako maltu a jak to máme pak použít při práci s
něčím, co jsem úplně nepochopila, ale je možné, že to je ta
třetí, neidentifikovatelná věc, co si máme na příští týden
sehnat, takže tenhle návod s tím vším možná souvisí. A pak
jsme ještě dostali seznam drawing materials, které budeme
potřebovat, který se mi ale ani se slovníkem nepodařilo moc pochopit.
Hádám přijdu do obchodu, ukážu to prodavačovi se slovy, že
tohle všechno potřebuju a jestli by mi mohl pomoct to najít, a budu
se modlit, aby to nestálo moc peněz.
Nejdřív teda musím zjistit, kde se tu takový super profesionální
výtvarný obchod nachází a vlastně ještě dřív by se hodilo
vyzvědět, jestli všechny ty věci potřebujeme už příští
týden, nebo ne.
No kromě téhle praktické části
budou pak ve čtvrtek přednášky. Dopolední od deseti do jedný,
to bude kulturní kontext a první semestr budeme dělat moderní
architekturu. Odpolední blok pak bude technický. Na to jsem upřímně
zvedavá, na tu techniku. On se ten profesor
tvářil tak přívětivě a zdá se mi, že to může být hodně
zajímavé a dost užitečné a jelikož o tom nic nevím, jsem na to
zvědavá o to víc. Ve čtvrtek večer se pak pořádájí tzv. open
lectures, které nejsou povinné a kam vždycky se pozve nějaký
host z pole architektury a jelikož jsme v Londýně, můžou to být
dost význační hosti! Z těch loňských jsem zaznamenala třeba
Evu Jiřičnou. Takže to vychází tak, že budu mít dva dny
studiových prací, jeden den přednášky a dva dny volna (kdy ale
zřejmě budu pracovat jako divá na různých úkolech).
Po téhle úvodní sekci, která mě totálně vyděsila, se profesoři rozloučili a po
chvíli, kdy jsme se bavili a čekali, co bude dál, si nás postupně
rozebrali asi čtyři FANS, aby nás provedli po budově. Člověk se
obecně neorientuje hned v novém a docela velkém prostoru, ale když
se ho ještě část rekonstruuje, takže je zakrytá plachtama
(přízemí de facto úplně celý, zbyly z něj jen úzké matoucí
chodbičky), tak je nově příchozí ztracený úplně. Sice jsme dostali barevnou
mapu s plánem toho, kdy co bude hotové, ale to vážně moc
nepomohlo. Každopádně jsme to nějak prošli a rozhodli se, že
ještě tu budovu obejdem, než jsme se rozešli na hodinku na oběd.
Během téhle procházky se na mě v jednu chvíli usmála slečna
stojící vedle mě, pozdravila, představila se a začala si se mnou
povídat. Tím sem se i seznámila s další, se kterou se ta první
seznámila tímhle způsobem chvíli před tím. Dali jsme to
dohromady s mojim spolubydlícím a jinou slečnou, se kterou se
začal bavit on, k tomu jsme ještě přibrali jednoho kluka a takhle
v šesti jsme se vydali na oběd. Tohle seznamování je náhodou
hrozně super a co jsem koukala, hodně lidí se tak nějak prostě
začalo bavit s těma kolem sebe. Stačí se usmát a pozdravit, nebo
se usmívat a trochu vetřít do konverzace, která zrovna vedle vás
někde probíhá, a za pár minut už se znáte. Obzvlášť pokud to
je trojice studentů, kterou jste potkali ráno cestou do školy na
zastávce metra u vaší koleje, kde oni bydlí taky.
A pak následovalo ještě oficiální
seznamovací kolo. Nejdřív jsme se teda znovu sešli v té velké
místnosti a dostali tlustý, A4 manuál k životu na univerzitě. Je
tam všechno. Jak probíhá výuka, jak funguje hodnocení, co dělat,
když propadáte, co jsou studenští reprezentanti a jak se volí,
jak je to s knihovnou a s rozvrhama a s nějakým online systémem,
kam se můžete přihlásit, co dělat, když se vám nedaří, co
dělat, když vás trápí nějaký neakademický problém, atd. Jen
chce hodně síly a energie přečíst to a pochopit to. Každopádně
potom jsme nějak utvořili skupiny asi po deseti, v rámci kterých
jsme se měli představit a pak najít v tom manuálu nějaké
odpovědi, které jsme si pak nahlas říkali. V tuhle chvíli už
jsem věděla, že vedle Britů tam máme studenty například z
Polska, Itálie, Francie, Turecka, Ruska, Litvy nebo Malajsie. To mi
přijde hodně dobrý!
Poslední část pak byla
přednáška/prezentace o tom, jak funguje knihovna a jakýsi ten
online elektronický systém se školníma emailama a tak. To už ale
bylo moc informací najednou a po jejím skončení všichni vypadali
tak, že už moc nezvládli dávat pozor, natož něco pochopit
(obzvlášť když je hrozně velká část knihovny pořád v
přestavbě), a že jsou jenom hrozně šťastní, že můžou jít
domů. Zítra nás čeká enrolement, neboli
zápis, a pak nějaké další seznamování, jako ostatně po celý
zbytek týdne.
17/09/2012
Žádné komentáře:
Okomentovat