Lloyd's of London

Her Majesty The Queen accompanied by His Royal Highness the Duke of Edinburgh opened this building on 18^th november 1986.

Budova, která mě naprosto totálně nejvíc uchvátila, tak moc, jak člověka uchvátí jen málo budov – sídlo pojišťovací společnosti Lloyd´s, známá jednoduše jako Lloyd's of London. Nachází se v City, což je finanční čtvrt, kterou vám co nevidět celou blíže představím. Ale rozhodla jsem se začít právě touto stavbou. Jakékoli množství fotografií uvidíte, pořád nemáte šanci pochopit ten dojem, který tvoří, když stojíte u ní. Je to dílo veleváženého Lorda Richarda Rogerse, což je hodně známý současný architekt (spolupracoval třeba na centre Pompidou v Paříži), postavené v polovině osmdesátých let. Je to obří budova. A děsně sofistikovaná. Nebo aspoň tak působí, i když v zásadě bychom mohli její hlavní charakteristiky docela zjednodušit.

Je to industriální stavba, uvnitř hraje zásadní roli atrium, které se táhne prostředkem skrz všechny patra, ze kterých je díky němu vidět do dalších. Prostor na těch jednotlivých patrech není vůbec rozdělený do menších kanceláří, je to celé jedno velké, otevřené místo plné různých pracovních stolů. Chápete, jak to myslím, ne? A pak hlavní potrubí a výtahy jsou prostě daný zvenčí. Asi to je hlavně ta konstrukce do sebe různě propojených trubek, větších i menších, s dalšími výraznými prvky, které jsou třeba válcového nebo mřížového tvaru, ve spojení se sklem, která vyvolává ten dojem hrozně komplikované struktury. Nemyslím přehnaně komplikované, myslím jen hrozně obdivuhodně komplikované, protože když tam člověk stojí, nechápe, jak to mohlo někoho napadnout, jak to mohl vymyslet a dotáhnout do funkčního konce v tak obřím měřítku. Ty výtahy jsou pak už jen rozkošná třešinka na dortu, protože vypadají úžasně, když se takové maličké a celé prosklené plazí po industriálních zdech. Korunu tomu všemu nasazují modrá ramena jeřábů trčící ze střechy do všech směrů.

Ale vrátím-li se ještě k tomu vnitřku: Výše zmíněný popis sedí hlavně na prvních deset pater. Když ale vylezete z výtahu (který má neuvěřitelný výhled na celý Londýn) v jedenáctém, projdete kolem obrazů „ze života Lloyd's“ a vstoupíte do tzv. Adamovy místnosti, ocitnete se najednou ve viktoriánském jídelním sále. Bohatě řasené závěsy v oknech, velké zlaté zrcadlo, krásný stůl i židle, nádherné a luxusní prostírání, obrazy včetně zadumaně vzhlížejícího Churchilla, prostě jako ze života anglického viktoriánského šlechtice (teda až na toho Churchilla). Byla jsem uvnitř budovy minulou sobotu v rámci tzv. open house akce, a všude tam stáli lidé, někteří zaměstnanci, někteří dobrovolníci, připraveni nás navigovat nebo zodpovědět případné otázky. Pán v téhle místnosti, celý vážený a vznešený, ve smokingu, mi vysvětlil, že kdysi společnost sídlila o pár ulic dál ve staré budově, kde tenhle sál zapadal do celého prostředí, a že i v nové budově ho majitel chtěl úplně ve stejné podobě. Tak se viktoriánský sál dostal do industriální stavby osmdesátých let dvacátého století. Prý tam probíhají některé zasedání vrchního šéfstva společnosti (na jedné zdi se dá zasunout obraz a vysunout plátno, na protější se dá vysunout dataprojektor) nebo obědy s váženými hosty, jako turecký delegát den před tím. Akorát jsem přemýšlela, co to znamená, když ten pán řekl "MY jsme tu měli včera oběd".

Ve třetím patře je taky zvláštnost, krásný dřevěný zvon na ještě krásnějším dřevěném podstavci. Co tam dělá? Pochází z lodě, která původně patřila do Napoleonovy flotily, pak padla do rukou Královského námořnictva, ale roku 1799 ztroskotala. A byla pojištěná právě u Lloyd's. Tak totiž celá společnost začala, že z Edward Lloyd's coffee house se stalo oblíbené místo setkání pro námořníky sedmnáctého století, až se z toho postupně stala i jejich nejoblíbenější pojišťovna, která se pak rozrostla. I Titanic tu byl pojištěný! Nebo největší podíl New Yorského obchodního centra WTC (toho z 11. září). Ale dneska se tu zřejmě dá pojistit v podstatě cokoli, např. nos jakéhosi známého holandského vinaře, nohy Freda Astaira, hlas Bruce Springsteena či koncert Black Eyed Peas.

Už jsem asi mockrát napsala, jak mě tahle budova uchvátila. Tak už se nebudu opakovat. Radši vám ještě řeknu, že přes ulici od téhle vyrůstá jiná výšková budova, asi padesáti patrová Leadenhall tower, taky od Richarda Rogerse. Umíte si to představit? Stojíte takhle na ulici v centrální a známé čtvrti Londýna a napravo budova, kterou jste postavili a teď je hrozně slavná a známá, nalevo budova, kterou jste postavili (i ta je slavná a to ještě ve skutečnosti ani nestojí). Já jen vím, jaké to je stát tam a žasnout nad oběma.

27/09/2012